Šeherezáda ležela pohodlně roztažená na počtářoch. Měla na sobě akorát tenoučký turecký kalhoty a jináč nic. Její prsy se ale napůl ukrévaly za Erotickejma Listama, kerý vozily do palácu každej den z Paříža. Bylo vidět, že ju Listy zaujaly. Dokonca si ani neuvědomila, že jí její levá ruka vklouzka sama vod sebe pod kalhoty a jako by pronásledovala v rozkroku blešku. Jedním prstíkem si prohledávala ono místečko krátkejma chvějivejma pohybama, ale bleška ne a ne se s teho místečka pohnout.
Šahriár byl uvelebenej na trůně a čtl si
Panovnický Listy. Bylo ticho.
Šeherezádiny voči nad vokrajem deníku byly rozzářený jak hvězdy a bylo poznat, že nad něčom hluboko přemejšlí. Pak promluvila:
„Ty, Šahrijáru, tu pišou, že sou děsně
moderní všelijaký svingrs párty, nevíš co to je?“, zoptala se, jakoby náhodou. Šahriár ale nevodpovidal, byl zrovinka začtenej do článku: Zeman na hradě.
Šeherezáda se ale nedala vodbejt.
„Šahrijáru, svingrs víš, ty přeci víš všecko, že je to moderní…?“, nalíhala.
Šahriár se přestal zajímat vo to, kolik teho kerej panovník vypil a vodpověděl: „No to víš, Šehi, že vím, sou všelijaký
párty…“, ale zase umlknul, jako by byl ten Zeman poutavější.
„Já bysem to ale chtěla vědět přesně –
Swingrs Párty!“, zvýšila Šehina hlas a podívala se mu přímo do vočí a tak Šahriárovi nezbylo, než pokračovat:
„Že moderní? U nás přeci sou už dávno, už
po staletí…“
Šeherezáda překvapeně vodložila tisk a vopáčila: „U nás a kde, ty už si na nějaký byl?“
„Toš pravdaže, třeba tady v palácu…“,
vodvětil Šahriár.
Šeherezádě
se zablejskalo ve vočích a kozeny jí bojovně poskočily: „Tady v palácu, su tu už párset nocí a nic nevím???!“, zabouřila.
„Ále, dřív. Jakstu eště nebyla…“, chlácholi ju Šahriár a pokračoval: „Jak sem tu měl 100 bab – bejvalek. Postavily se stráže ku dveřom,
zamkl výtah a pak sem je jednu po druhé, no šak víš…a vrchní eunuch je vočkrkával…“
„Šeherezádu vodpověď viditelně uklidnila,
ale nevodvedla vod tématu:
„To bylo ale vobyčejný manželství! Tu se ale píše, že se tem dá vozvláštnit sex a že to platí pro voba stejně. Že třeba i partnerka, když sou k temu vhodný
vokolnostě a choť je s tím srozumnělej, tak že si taky může…, dokázal by sis to přectavit jinak, než si to dělal dřív? Nějakou změnu, proti všednosti a únavě, pro harmoniji manželckejch stahů?“ a podívala se zkoumavě na Šahriára.
„Na tym přeci nic není“, vodvětil ten.
Šeherezáda se usmála a pokračovala: „Ani kdyby byli cizí a tebe by to nevadilo? Ty by si to sezval? A koukal se?“
Šahriár navázal dále: „Šak co, taky bych si přišel na svý. Jak se kundička pěkně rozevírá, jak to v ní mlaščtí, to mě přeci nikdá nebylo cizí…“
To už Šehina stála a bradavky na kozenách jí poskakovaly zárovno s hlasem: „Šahrijárku a ty by si to všecko pro mně,
jak by se roztahovala a tobě by se to líbilo a nic by tě to nevadilo a kat by dostal volno, a nebo by byl taky pozvanej, ale jen tak, bez gatí a bez meča!
Ani nevíš, jak tě za to miluju a budu všade říkat, že seš ten nejrozumnější
panovník na světě, pocem, ať tě dám pusenu a kdy je pozveš?“
Šahriár se na voko bránil a vodstrkoval
Šeherezádu, aby mu nepocuchala jeho panovnickej fous. Pak balancujíc korunu na hlavě, slavnostně prohlásil: „Pozvu je a třeba zítra! 200 bab a všecky cizí, ať
je nějaká změna a je to vozvláštněný a ať si harmonicky užiju! A ty si aspoň vodpočineš!“