Souhra smyslů...

Všichni víme proč tu jsme. Důvod není jediný, ale základ všech je jen jeden. Problém tohoto serveru je, že je to chaos, džungle, či chcete-li přeplněná ulice. Naráží tu na sebe velmi různí lidé, kteří sice mají podobné zájmy, ale v reálu by se třeba ani setkat nechtěli. A zřejmě je mylné domnívat se, že tu dostanou šanci rozdílní lidé, kteří by spolu jinak ani nepromluvili. Ať se nám to líbí, či ne, i na síti máme tendenci vyhledávat to známé, blízké, lidi s podobnými názory, podobnou životní zkušeností, inteligencí, sociální úrovní apod. Ale to už trochu odbíhám.

Sexuální záliby jsou pestré, erotika znamená pro každého něco trochu odlišného. Dobrá paralela je jiná smyslová potěcha, která ostatně, jak by nám vysvětlili psychoanalytici, má k sexualitě velmi blízko, a sice jídlo.

Každý je potřebujeme, neobejdeme se bez něj a v drtivé většině ho i máme rádi. Avšak zatímco někteří lidé zbožňují steaky či tatarák, jiní milují exotickou kuchyni, další zase středomořskou a jsou i tací, co se spokojí s hospodským blafem, či nedají dopustit na fast food.

A všichni tito lidé s obrovskou plejádou chutí se zde potkávají. Přitom je jasné, že zatímco některému je vcelku fuk, čím zaplácne žaludek, pro jiného je jídlo výhradně to, v čem je kus masa a další by zase nevzal do úst nic neznámého.

Nechci tvořit jakési kategorie, je jasné, že tyto obliby nemají přesně určené hranice, záleží také na náladě, času či místě. Avšak řekněme, že lze vypozorovat pár typů lidí, podle zálib.

Masaři jsou tací, kteří vyžadují flákotu masa vždy a všude. Zelenina je přeci jen pro králíky a prasátka abychom si na nich mohli pochutnat. Není nad steak, čím větší, tím lepší, krvavý k tomu, aby nikdo nepochyboval, že jsme tak trochu pračlověci. Rádi grilujeme a když už nemůže být řízek, tak alespoň salám nebo slanina. Tvrdost, syrovost, trocha toho násilí…

Fast foody jsou dvojího druhu. Mediálně profláklé řetězce, které všem kterým chybí špetka vlastního názoru vtlučou do hlavy, že ten blaf, který nabízí, je nejsuprovější pochoutka, hlavně proto, že ho jí "všichni", také vaši přátelé (kdo by se nechtěl přátelit nad jídlem) a takhle to prostě má být, vždyť to přeci (na fotkách a v televizi) tak fantasticky vypadá. Přirovnal bych to k nablyštěnému pornu, kde všichni souloží hodinu bez přestávky, pánům s vysportovanými těly neochabuje erekce a dámy s dokonalou postavou mají orgasmus na povel. A pak pro změnu nějaké to jídlo u okýnka, pizza nebo párek v rohlíku, co na tom, že pizza by svou jmenovkyni z Itálie nepoznala a párek nikdy maso neviděl. Takové jídlo je v zásadě něco, co je třeba rychle odbýt, není čas si jídlo vychutnat, zapomenout na chvíli na jiné věci, jíme vlastně jen tak mimochodem, abychom zaplácli žaludek.

Domácí jídlo to jediné pravé. Tak, jak ho známe z dětství. Poctivá česká kuchyně, co na tom, že je trochu těžká. Také není potřeba experimentovat, či nedej bože zkoušet něco nového. Máme pár oblíbených jídel a to nám stačí. Svíčková, řízek s bramborovým salátem, uleželý gulášek nebo buchty. Hlavně pořádnou porci Máňo, ať si u té telky pošmáknu…

To milovníci exotiky, to je jiná. Kdepak brambory či jablka, jedině humr a avokádo. Thajská, vietnamská, japonská kuchyně, ty jediné ve své rafinovasti a nevšednosti uspokojí náš mlsný jazýček.

Světáci jdou ještě dál. Všechno známe, všechno víme. Doceníme pouze vynikající créme brulée, stejně jako sushi, kdo neví, co je paella je ignorant, raclette je naše běžné jídlo na švýcarské sjezdovce a mušle na pláži. A co teprve kaviár (samozřejmě pouze černý z Íránu) či lanýže z Périgordu. K tomu lahvinka Chablis, ročník 1997 :-) Každou chvíli něco jiného, to nač máme zrovna chuť, nejlépe pořád nového, přeci nebudeme jíst neustále dokola to samé, hlavně nezevšednět…

A teď něco o mě. Jídlo mám rád a to jídlo kvalitní. Nesnáším fast foody. Bez masa se obejdu, ale ostřejší jídlo si občas dopřeji :-) Nebráním se ochutnat exotická, nevšední jídla, ale není to nic, co bych vyhledával. Kouzlo pro mne spočívá v kvalitních přísadách. Ty někdy nevypadají jako na stránkách časopisů, nejsou perfektní, ale o to líp chutnají. Samotné jídlo může být jednoduché, nepotrpím si na složité omáčky, spíše na dobře vyváženou kombinaci několika chutí. Připravené s láskou a radostí. Raději méně kvalitního, než extra porci blafu. Jídlo by mělo adekvátně doplňovat čas i místo, roční dobu i příležitost, při které ho jíme. Někdy je to tříchodová večeře ve středomořské restauraci, jindy ještě teplý chléb s měkkým sýrem a čerstvými bylinkami na břehu potoka. A skleničkou vína v každém případě.

Chytré ženě to napoví hodně… ;-)

A jaké jsou vaše chutě?