TLNR

"Maminko, nebudu mít nádor? "To se mě ptalo dítě. Je drobná a často se bouchne do hlavy o nějaký vyčnívající
roh nebo v metru dostane do obličeje něčím batohem. Tam, kde by se jiný drkl ramenem, ona to má přímo mezi oči.

"Nebudeš, proč bys měla mít sakra nádor?" (Proč to sakra - moje dítě mívá tuhle obavu skoro každý den. Když
ne nádor, máme na dosah jiné smrtelné radosti, dítě má zásobu, babička totiž vlastní
chytrou bichli, kde si každý může nalézt a na sebe naordinovat vhodné
příznaky).

"Když se často boucháš do hlavy, můžeš
pak mít nádor", poučí mě dítě.

"Hele, kolikrát jsem se já bouchla do hlavy a nádor nemám."

"Třeba máš a nevíš", dívá se zkoumavě. "Nebo bys byla chytřejší, kdyby ses tolik nebouchala."

(A to má recht, kde já už mohla být, kdyby mě tenkrát nepraštil ten peřiňák,
pak opakovaně ta zeď, do které jsme naráželi při prudkém sjezdu na sáňkách. A pak se mi jednou zamotala hlava a vytloukla jsem lebkou dveře skříně.)

"Kdybych měla nádor, pak v mém věku jsem do půlroku pod drnem, takže se tím nebudu vzrušovat."

"A já, za jak dlouho budu pod drnem já?" zkoumá dítě.

"Až po mně. A nemáš nádor",
pravím já.

"To nikdy nevíš", zakončí dítě
debatu a jde si někam do klidu ohmatávat nerovnosti hlavy.

A tak si říkám, jak je možné, že já, která
na otázku: "Jak se máš?" odpovím popravdě: " Vždycky dobře.", mohu mít tak hypochondrické
dítě.
No, nemusím se moc koukat okolo,
po kom to má. Můj muž také jeden čas nevěděl, zda si má vybrat mezi rakovinou a leukémií. Měla jsem námitku, že to je v podstatě smrtelnosti totéž,
ale měl by se pro něco rozhodnout, protože na dvou tak viklavých židlích nejde sedět. A až se pro něco rozhodne, měl by jít k doktorovi. A jestli ještě chce večeři. Na to reagoval poměrně
podrážděně, že to nemístně zlehčuju. A že k doktorovi nepůjde, protože by mu ještě něco hnusnýho objevil.

Loni trochu koketoval s alzhemierem, ale letos na to zapomněl. Letos je vůbec nějakej optimistickej, zejména poté, co definitivně zlomil hůl nad Kvitovou a vyhrál mu
Andy Murray.

Včera večer jsem byla u mámy a povídaly jsme o babičce, předcích, potomcích atd. Nanesla jsem ty nádory a máma prý, že to má po mým tátovi a že ty Ryby bývaj hypochondrický. Na námitku, že hypochondrickej je taky brácha a to je Rak, mi sdělila, že to je výjimka,
co potvrzuje pravidlo a že byl nedonošenej. Na další, troufám si říct že poměrně
logickou námitku, že donosit se mohl jen do Lva, už máma měla jen argument, no to je jedno, hlavně že my jsme ostrov zdraví. A hlavně že nikdo není jako Baron Révai.

A protože tady by mi Santa řekl: TLNR, Barona Revaie (černá ovce rodiny) si nechám na jindy.

Ale aby to mělo nějakou pointu, tak mě napadlo, zda mi dítě nebo muž nechtějí říci, že si jich málo všímám. Nebo že vlastně mají houby starosti. Což se divím, protože mají mně.