Teplo tvého těla

Tento blog je stručný výtah článku MUDr. Františka Koukolíka, jehož slávu tímto chci také trochu rozšířit :-) Doktor Koukolík je neuropatolog a veliký popularizátor vědy, mimo jiné člen Newyorské akademie věd, jehož hlavním, ale nikoliv jediným tématem je vztah mozku a chování. Je autorem řady knih (Vzpoura deprivantů, Homo Sapiens Stupidus, Mozek a jeho duše) i rozhlasových a televizních pořadů, např. "Vysílá Britanica", "Hádala se duše s tělem" a naposledy též "Metuzalém", který můžete zhlédnout (což kvůli charizmatu doktora Koukolíka doporučuji), nebo jen přečíst zde (díl o lásce):

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10319914104-metuzalem/211563230210012-a-kdybych-lasku-nemel/

***
Teplé mohou být voda, vzduch, šaty, dny a noci, ruce i nos, jakož i jaro, případně podzim. Voda může být i vřelá. Voda, vzduch, dny i noci, ruce, nohy i nos, jaro a léto mohou být naopak studené. Teplý i značně studený může být úsměv. Přijetí je vřelé, atmosféra v průběhu setkání nebo na schůzi ledová.

Fyzikální pojmy užíváme v sociálních souvislostech a naopak. Je to jen metafora? Nevíme-li, zeptáme se.

Vědci provedli experimet, při němž skupině studentů položili řadu otázek a do nich zamíchly tři, které se týkaly četnosti sprchování a koupání, míry teploty vody a délky strávené ve sprše nebo vaně v sedmi stupních, od méně než dvě minuty po déle než půl hodiny. V houští maskujících otázek bylo též deset výroků, o nichž víte, že jsou škálou osamělosti. Pokusné osoby zaškrtnou, v jaké míře s výrokem souhlasí, a to ve čtyřech stupních: nikdy až často. Výsledky ukázaly, že existuje významný kladný vztah mezi mírou pocitu osamělosti na straně jedné a četností koupání/sprchování, délce pobytu ve vaně/sprše jakož i výší teploty užité vody na straně druhé. Studentům bylo v průměru 20 let. Obdobný experiment se uskutečnil se vzorkem veřejnosti s průměrným stářím 44 let. Nebyl zjištěn vztah mezi mírou pocitu osamělosti a počtem koupelí / sprchování, zato byly pobyty ve vodě o trochu delší a voda teplejší.

Jestliže jde fyzikální teplo zaměňovat s teplem v sociálních vztazích, a naopak, jestliže si lidé fyzikálním teplem doplňují teplo, které jim chybí ve vztazích s druhými lidmi, mohlo by to fungovat i naopak. Dejme tomu, že lidi nějak fyzikálně ochladíme nebo naopak ohřejeme. Projeví se to na jejich sociálním rozhodování?

Experimentem bylo zjištěno, že pokud vystavíte pokusnou osobu chladu, např. pomocí studeného balíčku vloženého do ruky, prohloubíte míru pocitu osamělosti, kterou lze chápat jako sociální chlad. Teplý balíček skóre neovlivnil. Což doložily starší pokusy: jestliže si lidé vybavovali pocity z chvil, v nichž byli nějak sociálně odmítnuti, měli dojem, že je v místnosti chladněji.

Sociální vyloučení bývá velmi bolestná zkušenost, zejména pro děti a dospívající. Tak bolestná a stresující, že může být příčinou deprese a sebevraždy. Sníží pocit fyzikálního tepla bolest ze sociálního vyloučení, tedy krajního sociálního chladu? Nahradí fyzikální teplo sociální zimu?

Pokusná skupina vysokoškoláků napsala o chvílích, v nichž se cítili sociálně vyloučení nebo naopak přijatí. A pak jim stejně jako v předchozím experimentu vložíte do dlaně "produkt" mrazivý nebo teploučký a vyptáte se jich na potřebu družit se, například: "Přál/a byste si pobýt s někým blízkým?" nebo "Přál/a byste si popovídat s kamarádem telefonicky?". Dále se budete vyptávat na jejich zájmy, například na to, zda jedí rádi cukroví, nakupují, cvičí, zda si odpoledne schrupnou, nebo se osprchují. Výsledek odpovídá předpovědi: studený balíček zvyšoval potřebu družit se. Efekt studeného balíčku byl opět větší než efekt balíčku teplého.

Vědci rozlišují bezprostřední a základní příčiny jevů. Základní příčiny vztahu mezi fyzikálním a sociálním teplem nebo chladem lze hledat v raném dětství a v evoluci. Rozdíl mezi sociálním teplem a chladem je rozdílem mezi "přítelem" a "možným nepřítelem". Člověk, který se chová vřele, bývá, pokud mu lidé důvěřují, chápán jako jedinec prosociální, spolupracující, velkorysý, důvěřující a jako člověk, kterému důvěřovat lze. Lidé chladní bývají chápání jako lidé egocentričtí, soutěživí, nespolupracující, nedůvěryhodní.

Je totiž pravděpodobné, že sociálně psychologické pojmy jsou metafory vycházející z konkrétních fyzikálních prožitků. Abstraktní pojmy jejichž příkladem je vzdálenost, velikost a teplota se formují v raném dětství. Nepotřebují jazyk ani schopnost vyvolávat je z paměti. Mluvíme přece o "blízkém vztahu", "vřelém úsměvu", "vyšším poslání/principu". Lze předpokládat, že se tyto sociálně psychologické abstraktní pojmy rodí v mateřské náruči: drží mne pevně (ale nedusí), je teplá a chrání, miluje, pomáhá, podporuje.

***

Podezíravější jedinci by se mohli začít ptát partnera, co v té sprše dělal tak dlouho? :-D

Chybí mi Tvé teplo… Tvoje ruce na mé hrudi i horký polibek. Klečím před Tebou na posteli, zvednu si Tvé nohy na ramena a rty přisaju k rozkroku. Cítíš tu horkost, která se ti hrne do hlavy? Rukou pátráš mezi mýma nohama, abys cítila, jak to ve mně vře a pulzuje krev. To už nemohu vydržet a ponořím se do Tebe. Mé teplo dám Tobě a Ty mně své…

Chybí mi teplo Tvého úsměvu, vroucí slova. Teplo, které je cítit i na tisíce kilometrů a bez kterého je i na rovníku mrazivo…