Královsky orgie!!!

Bakingem klečal královně u noh, vobjímal ju kolem kolen a žadonil: „Moja nedražší, sama vite, že spolu budeme leda až na rok, až bude další Frenš Open a do tý doby mě
déte něco na pomátku na Vás…“

Královna se vymanila a vodskočila do vedlejší místnostě, jak se vrátila tak měla v rukách skříňku z vzácnéch dřev a vodevřela ju. Uvnitř leželo na modrym sametu, zdobenym zlatéma lilijema, šest příčesků. Královna si cudně vodepla sedmej a přidala ho k vostatním a podala je vévodovi. Ten byl dojatej, všecky příčesky za ten tejden důvěrně znal, a věďal, že je královně věnoval král, hnedky po svadební
noci. Voba se rozloučili, nevšimli si ale, že se v krbu ukrévá dvorní dáma placená kardinálem. Měla nohy jak polena a tak ju přehlídli i když už začínala pomaly syčat, dyž plameny postoupily. Dyž vodešly, tak dáma vyskočila, jako dyž
do ní střelí a pospíchala s tema novinama za kardinálem. Kardinál hnedky začal kout pikle proti královně a leťal za králem: „Vaše veličenstvo, jak sem ráno spovídal královnu z jejich hříchů, tak sem si všim, že ju má holó! Že by ju už vomrzely příčesky, kerý ste ji věnoval? Večír budem slavit narozky a tak se budeme moct přesvěčit, hned jak začnó královsky orgie…“

Král začerstva běžal za královnó a hned,
že si má vzit večír příčesek. Královnu mohly vomejvat. Dobře věděla, že je bez příčeska ztracena, že nic neuhraje do autu. Příčesky byly na každej den v tédňu jeden, vod blonďatýho, přes černej a brunetu, až po stříbrnej na sobotu a zlatej na nedělu. Všecky vyrobil královskej pičulín a rozměry měl zamčený v trezoru,
na kerým byly tři zámky, vod kerejch pak měli po klíču eště král a potem kardinál. Nikdo tak nemohl vyrobit duplikáty.

Eště že měla královna paní Bonasijé, když
ju vomyla, tak si hned věděla rady. Běžala dom, kde seděly u kulatýho stolu
Dartaňan a vostatní mušketýři a svačily. Bonasijé jim vysvětlila královninu situacu a položila mezi ně na stůl misku z míšenskýho porcelánu. „Pro vás to bude chlapi muška…“

A tak se včici museli vobětovat a vytrhat si svoju mušku, až jim zvostaly akorát kníry. Bonasijé vytáhla mašinu a ušila hned náhradní příčesek, rozměry měla v hlavě, když prala a vopravovala královně její královsky tanga. Šak už byl taky večír v palácu hrála muzika a královna měla voblečený nádherny bíly šaty z brokátu, vyšívaný zlatem a brylijantama, pod tem neměla nic, čekalo se jenom na příčesek.

Zazněly fanfáry a král přiváděl královnu po dlouhým schodišťu z bílýho mramoru. Eště než královna vstoupila na první
schod, vopatrně si vyhrnula sukně. Sálem to zašumělo – příčesek byl na svym místě a král se spokojeně pousmál. Rošfór, kerej všecko pečlivě sledoval jednym vokem, byl s teho, co spatřil na mrtvicu, moc dobře rozeznal barvy svejch
úhlavních nepřátel. Dříve než mohl ale něco namítnót, tak se spomatoval kardinál Rišelijé a honem se snažil řict něco státnicky duchaplnýho. Decentně
se vodkašlal a pronesl: „Déte královi, co je královo…“, maličko se vodmlčal a potem dodal: „A vévodovi, co vévodovo…“ a vstoupil tak do historie i když Dumas to pak vydumal jinak.

Tři mušketýři mezitem vokazovali na dvoře sluhom, esli majó zaříznót slepicu, kachnu, nebo krůtu, aby měly něco dobryho na večeřu. Dartaňan šel jako vždycky zajišťovat víno. Na noc už měl zajištěnou až
do rána paní Bonasijé a tak mohl bejt spokojenej s vývojem událostí a s tem co se mu za splnění úkolu dostane.

Šeherezáda dovyprávěla a pak se dlouze vodmlčela.
Šahriár už delší dobu taky nic neřikal, protože měl špičku nosa zapíchnutó do temný čáry v Šehině klině a dolizoval zrovna v mistách, kde se ze
štěrbinky tyčily první černy, krátky a pichlavý chlupiska.