Tábor

Na táboře jsem na čas pozbyla myšlenky na tajemno. Byla tu spousta nových lidí a hlavně nejvíc starších. Také bylo o zábavu postaráno tak nebyl příliš prostor.
Bydlela jsem v chatce s Aničkou, ta byla po první třídě a tedy mladší. Starší byly Zuzka, to byla páťáčka, a taky Marcela, dokonce z šesté třídy. Měly jsme s Aničkou co dělat, večer špatně usínala, mívala obavy tu ze tmy, tu z hmyzu, také měla plnou hlavu strašidel. A když už konečně usnula, bývala náměsíčná. Stalo se třeba, že nás probudilo, když lezla pod postelí a hledala ohniště, nebo že ráno seděla u dveří a čekala na svého ducha. Chtěly jsme se jí nějak zbavit ale vedoucí nechtěla ani slyšet. "To ona si zvykne". Pak ale přišlo vysvobození když si pro ni přijeli rodiče o pár dní dřív.
Takže jsme se dočkaly prvního klidného večera kdy jsme asi všechny hned po večerce usnuly. Ale druhý večer byl zase neklidný. Holky si pořád šeptaly něco abych je neslyšela a sotva jsme zalehly, slyšela jsem od jejich paland přes uličku šramot a pak taky sem-tam vzdechy. "Holky, přestaňte už", chtěla jsem klid anebo aspoň vědět co dělají. Jenom se chichotaly a pak Marcela ze spodní palandy řekla "Jana to ještě neumí", samozřejmě že s trochou opovržení. "Tak jí to řeknem nebo nás napráská", souhlasila Zuzana. Pak bylo chvíli ticho. "Tak jo. Jani, honíš si taky kundu?" Nevěděla jsem jestli se mám přiznat ale cítila jsem že bych byla mimo kdybych řekla že ne. "No, trochu se hladívám", špitla jsem. "A teď?", vyzvídala dál. "Teď ne, protože byste mě slyšely", napadlo mě. Vyprskly obě smíchy. "Tak klidně můžeš, jestli se nestydíš", rozhodla Zuzana.
To už jsem slyšela jak se soukají ze spacáků a taky jsem rozeznávala mlaskání prstů. "Tak dělej", naléhala Marcela. "Ať jsme všecky stejně". Nezbývalo než se taky zbavit spacáku a rozevřít klín. Naslinila jsem svoje prsty a dala se taky do díla. Chatkou se rozhostilo mlaskání prstů do všech stran. Já to ještě tak necítila ale holky postupně vzdychaly tak jsem vzdychala taky. Takže když se v křeči rozhekaly, rozhekala jsem se taky, i když bez křeče...
Další večer Marcela rozhodla, že necháme svítit jednu baterku, abysme na sebe viděly. Položila ji na zem aby svítila nahoru a holky se hned roznožily. "Tobě se dneska nechce?", divila se Marcela když jsem měla na sobě ještě kalhotky a nohy u sebe. "Chce, já se chci chvíli dívat", přiznala jsem se bezelstně. "Žádný takový, když koukáš tak taky musíš", byla se mnou hned hotová. "Holky já vás nevidím", protestovala Marcela zezdola. "Tak vylez k Janě", rozhodla Zuzka. Marcela, jakoby na to čekala, vyšvihla se ke mně na palandu. Pak jsme si sedly naproti sobě a obě jsme doširoka roznožily.
"Ještě nemáš chlupy", zkonstatovala Marcela, které už se chloupky v klíně rojily. Trochu jsem asi zčervenala. "Nevadí, hlavně že má chuť", okomentovala to Zuzka. "Už jsi ochutnala píču?", zeptala se mě Marcela. Zavrtěla jsem nesouhlasně hlavou "A proč?". "No, kluci to dělaj a holky taky", poučila mě a hned mě vyzvala "Pojď!". Naštěstí k tomu nedošlo protože se otevřely dveře. "Holky, jaktože svítíte", ozvalo se od nich. Byl to Michal co měl noční hlídku. Byl z toho tak vykulený co vidí že utekl a zabouchnul za sebou dveře. "No to je průšvih", vyhodnotila Marcela. Michal je kluk Jestřába. Průšvih to byl protože Jestřáb byl náčelník tábora... Marcela zaplula na svou palandu a žádná z nás už neměla chuť pokračovat.
Nazítří, když jsem přišla z jídelny k odpolednímu klidu, byla naše chatka zevnitř zatemněná. Holky daly na okno prostěradlo. "Už zavři, a na petlici", přikázala mi Marcela, uvelebená na půlce mý palandy. Taky Zuzka už byla uvelebená naproti na své horní palandě. Sotva jsem zapetlila, obě se odkryly a rozevřely se. "Ty zůstaň stát", zavelela mi hned Marcela. "Ochutnáš mojí píču". Přesunula se rozkročená na kraj palandy, jednou nohou na palandě Zuzky přes uličku. Neměla jsem moc chuti ale Marcela si roztahovala pipku, celá lačná kdy jí oblíznu. Rozpačitě jsem se jí dotkla abych nahmatala její poštěváček. "Prstem ne, ty blbko!", dala mi přes ruku. "A ty mi taky vylížeš", smlouvala jsem. "Potom, neboj, pojď", přemlouvala mě ale zachytila jsem její potutelný pohled na Zuzku a něco mi říkalo že se nedočkám. "Neblbni, nemáme moc času", domlouvala mi Marcela. Tak jsem se přiblížila ústy, vyplázla jazyk, zavřela oči a lízla tam kde jsem si pamatovala poštěváček. Byl trochu slanozpocenej ale nebyla to ta nejhorší chuť. A tak jsem se dala do lízání s veškerou vervou. Marcela se za chvíli rozvzdychala a viděla jsem jak si drtí prsty svoje ztuhlé bradavky, které jí vyčnívaly jen málo nad hrudníček. Za chvíli začla pohybovat pánví a když jen trochu nahlas kvílela, přitiskla mi hlavu stehny a měla jsem co dělat abych se z toho objetí dostala.
Naproti na palandě všechno bedlivě sledovala Zuzka se svou pipkou roztaženou směrem ke mně a hbitými prsty si jí masírovala. "Pojď, pojď ještě ke mně", žadonila v blížící se křeči. Přiblížila jsem se k ní s vyplazemým jazykem. "Musíš, musíš mi pcucat tu špičku, dělej", vyzvala mě naléhavě. Chytila mě za hlavu a přitiskla jí do klína. Nasála jsem tu její špičku ale měla ještě horší chuť než Marcela. Naštěstí netrvalo dlouho a Zuzka se zmítala v rozkoši, ušetřila mě i sevření stehny když sama ucukla.
Měly jsme ještě půl hodiny když jsem se vyškrábala na svou palandu a v očekávání vyzvala Marcelu aby mi to oplatila. "Blázníš? Smrdí ti až sem..fuuuj...", odvrátila se Marcela znechuceně. "Kecáš, já si jí ráno myla, na rozdíl od Zuzky", opoovala jsem. "Jojo..a pak sis jí pochcala viď...", vysmívala se a hupsla dolu ke své palandě. Potvrdilo se mi že mi slíbila cosi falešně a už jsem nechtěla s ní nic mít.
Večer před večeří mi Zuzka s Marcelou řekly že Michal mě chce vidět nahou. Když ne, tak prý potvrdí že jsem holky ve spaní svlíkala. Zase se na sebe tak potutelně dívaly a já věděla která bije. "Nic to nebude. Jenom se podívá pa pak zas vypadne", utěšovala mě Zuzka. Cítila jsem se však podvedená a nevěděla jsem si rady. Přemýšlela jsem celou dobu co s tím, jestli to mář říct vedoucí... Taky mi došlo že Michal je Jestřábův kluk a ža by asi věřili spíš jemu.
Večer jsme byli všichni u ohně a pak se byli osprchovat. "Pořádně si jí umej", šťouchla do mě Marcela. "Přijde ti ženich". Cítila jsem se opravdu zahnaná do kouta a zdeprimovaná.
Když jsem přišla do chatky, Michal tam už se Zuzkou byli a něco si šeptali. Michal se schoval pod postel, kdyby přišel někdo z vedoucích na kontrolu před večerkou a pak přišla i Marcela. Hned zhasla protože už troubili večerku. "Ty se moc neschovávej, Jano. Víš co jsi slíbila". Byla jsem zase jako opařená a jenom jsem doufala že bude všechno potmě. Michal se vydrápal zpod postele. "Tak co bude, holky. Nebo to řeknu", hlásil se o svoje. "Prohlídneš si Janu", zavelela Marcela zespoda a drápala se ke mně nahoru. Zuzka seskočila ze své palandy a vzala mě za jednu nohu. "Má kalhotky", řekla na mě Marcela a Zuzka mi je za pomoci Michala začla stahovat. Trochu jsem se bránila ale věděla jsem že zbytečně. Sotva mi kalhotky stáhli, Michal mě držel za jednu nohu a Zuzka za druhou a rozevírali mně. Když jsem jim konečně beznadějně povolila, Michal rozsvítil baterku aby viděl na mojí pipku. Marcela mi sáhla do rozkroku a toztáhla mi pysky. "Vidíš, jak to tam má červeňoučký?", rozplývala se Zuzka. Necítila jsem žádné vzrušení, jenom hanbu a stud. "Cheš si sáhnout?", vzala do ruky baterku aby mu uvolnila ruku. Michal mě začal rozpačitě osahávat. To už bylo na mě hodně. Vzepřela jsem se, osvobodila nohy z jejich sevření a začala jsem kopat. Vysmekla jsem se i Marcele která mě chtěla podržet a kopla jsem Michala i Zuzku do hlavy. Byla jsem najednou při takové síle, že jsem shodila i Marcelu z palandy. Michal zmizel jak pára se svou rozbitou baterkou a já se zavrtala obličejem do polštáře a rozplakala se. Další den se holky už o nic nepokusily, jenom si před spaním něco šeptaly a po večerce jsem zase slyšela ten šustot spacáků.Nazítří jsme už, naštěstí, odjeli domů.