Čekání na autobus

Dnes je tak hnusně venku, brrr...zima. Stojím na zástavce a čekám na autobus, mám na něj ťafku, opět má zpoždění. Zase troubí nějaký blbec z auta, nevím co čeká, že mu zamávám...nasrat. Vím, že asi svým zjevem trošku provokuji a své sádelko umím nosit a vysoké podpatky a krátké šaty s dlouhým kabátem přitahují pohled mužů a tak mi prominou i to kilo navíc :). V uších mi hraje mp3...konečně přišla na řadu má píseň Sweet November - It´s Not Goodbey, miluji tu píseň. Pokaždé když hraje zavřu oči a nechám vejít do mých myšlenek jeho...pana božského. Vynoří se jeho modré oči...jemná vráska mezi očima, toužím jí políbit, rty našpulené, ach jo lásko, tolik bych chtěla být u tebe. Když sundá tričko, ztuhnu a nedokáži normálně uvažovat a mé myšlenky jsou jenom u něj. Toužím po tobě...kde jsi?

V tom zastavil autobus,který měl zpoždění a můj sen se rozplynul...ale na to jsem už zvyklá. Vše, po čem toužím je pro mě nedosažitelné. Bohužel nejsem motýl co opyluje muže jako kytky...přála bych si jednoho, takového o kterém píši v profilu.

Tyto stránky vztahům nepřejí, tu a tam něco vznikne, lásky přes písmenka. No však přinášejí i zklamání, ale které stránky se seznamkou ne. Tady dost bolí,když vidíme svého faforita zamčeného s někým jiným v místnosti, neodepisuje, ignoruje, hraje si se slovy. Tak si kladu otázku, že kde se dá najít muž, který se nebojí pohladit a zůstat.