Kam jsi šel?

Věnováno těm, co odešli dobrovolně...snad se jednou naučíme vážít toho, koho máme...

Kam jsi šel, tolik mi chybíš, je to jak věčnost, cos odešel. Kam jsi jen šel, prosím, vrať se mi zpátky. Čekám dnes a denně, že otevřeš dveře, ve kterých jsem Tě viděl naposled, že vstoupíš do bytu, ve kterém jsme se posledních dva a půl roku probouzeli pospolu, že opět vpluješ do mého života a vše bude pokračovat tam, kde skončilo. Kam jsi jen šel? Stále čekám, že ještě uzřu vůni Tvého bozku, že ucítím zvuk Tvého pohledu, že uslyším dotek Tvého srdce. Stále čekám a nedokáži se smířit. Jsou to týdny, a pořád Tě toužím mít u sebe. Nedokáži s tím žít. Kam jsi šel a proč jsi to udělal? Byls světlem v životě nejednoho z nás, a to světlo zhaslo. Mám snad žít s tím, žes byl nejčistším člověkem, jakého se mi zdařilo potkat a milovat, ale který nakonec odešel, protože se tak sám rozhodl? Jak jen můžu existovat s tou tíhou na bedrech, kterou jsi mi naložil? Bylo snadné Tě milovat, byls takovej. A jako daň za tu lásku sis nakonec vybral tenhle způsob splátky. Máme snad my všichni, co jsme po Tobě zbyli, celý život hledat v sobě odvahu a sílu odpustit Ti, žes odešel? Tos chtěl? Dals toho tolik jen proto, aby sis to vzápětí urval nazpátek? Kam jsi jen šel, vrať se mi. Neumím bez Tebe fungovat, dýchat, radovat se, být šťastným. Naučils mě to. A nejen mě. Byls darem v mém životě, jsi darem v mém životě. Vrať se mi, prosím. Jak jen budu celý svůj život žít s tím, že jsem ja byl tím vyvoleným, kterého jsi miloval, a kterému jsem tu lásku opětoval, a jen proto prožíval tu nejodpornější, nejčernější a nejsilnější zlobu, smutek, zklamání, bolest? Jak jen to mám dokázat? A ti druzí? Všichni za Tebou? Pomyslels na ně? Na mě? Kam jsi se ztratil, kam si jen odplul? Proč už tu nejsi? Jak se jen naučím vstávat bez Tebe, pulsovat s vědomím, že už Tě nespatřím, plavat bitvou se vzpomínkami, které už psát se nebudou? Tuny otázek a s žádnou mi už nepomůžeš. Byls mi souzen. A já byl souzen Tobě. A s Tebou. Budeš navždy ve mně, se mnou. Moc Tě miluju na to, abych Ti odpustil, že jsi odešel. Moc mi chybíš na to, abych neoplakával Tvůj odchod. Moc jsi pro mě udělal, než bych kdy zapomněl na duši Tvou. Ale proč jen si odešel? Kam ses to vypravil? Na cestu nekonečna. Už Tě nik neměl spatřit. Nik neměl vidět Tvůj roztomilej úsměv, už nik neměl vidět zářit Tvé oči světlem, už nik se neměl dotknout Tvé plající tváře. Ani já ne. Já to udělal to ráno naposled. A kdybych to jen tušil, udělal bych to tisíckrát lépe. Kdybych jen tušil, že máme poslední večeři, byl by to skvost na talíři. Kdybych jen tušil, že to milování, které jsme tu noc měli, je naše poslední, dal bych Ti vše, co jsem nestihl, dal bych Ti tak obrovskou část svého srdce i těla ve vzájemném objetí, kterou bych Ti chtěl nechat navždy. Jsem tak ztracen bez Tebe. Ani netušíš jak. Kam jsi jen šel? Klečím na zemi s fotkami v klíně a po koberci mizí slzy nad mou ztrátou. O Tebe jsem přišel. O Tebe přišel svět. A točí se dál. Svět jde dál. Jen na nebi přibyla hvězda, ta Tvoje. A na hřbitově přibyl hrob, ten Tvůj. A na místě, kde duše ztratila se z Tvého těla, přibyla kytka, ta pro Tebe. A v srdci, které je moje a patřilo Tobě, přibyla jizva. Ta od Tebe. Jen jedna noc navíc s Tebou, jen proto, abych Ti řekl, co říct jsem nestihl. Abych udělal, co udělat jsem nestihl. Abych daroval, co darovat jsem nestihl. Prosím, vrať se mi...!