Když nevíš, jak začít, začni dotekem...Dost dobře si vybavuji ty první elektrizující doteky, dodneška mě provází v myšlenkách mnohem víc než samotný příběh. Je to už hodně dávno. Brigáda na jedné chatě, šla jsem si umýt ruce, namydlím si dlaně a náhle se ke mě zezadu přitiskne a svými dlaněmi myje mé, takhle to začalo. Anebo platím u baru, vrací mi drobné a vtiskne mi je do dlaně, kterou chvíli tiskne svou, dlouhý pohled do očí a takhle to začalo.
Anebo hříšný tanec, držel mě v náručí, hluboký záklon, nepustil mě a takhle to začalo. Anebo toužebné doteky, propletené prsty pod stolem, pocit souznění a fajn začátek kamarádství.
Nebo taky mi ukazuje mobil a prsty se dotýkáme navzájem. Nebo drží řadící páku a já mu dlaní pomůžu řadit.
Nebo mě pohladí po vlasech, po šíji, jen tak.
Nebo mi pohladí prdelku, potetuje doteky tak neuvěřitelně krásně, že se na to nedá zapomenout.
Mohla bych tak pokračovat dále, ale ty nejelektrizující doteky si vybavuji nejvíc, spalující doteky, pohlazení se mi noří v myšlenkách hodně často, mnohem více než samotné příběhy a hlubší kontakty.
Už víš, proč mi na tom tak záleží ??