Kamarád do deště

Nikdy bych neřekla, že za poměrně krátkou chvíli se tu dá poznat hodně zajímavých objektů, Ale??? Nic není tak snadné, jak se zdá a nikdy nebylo. Po nějaké konverzaci, výměně názorů, chutí a fotek mě zaujali 4 muži. Dva mě upoutali celkově a tak nějak i vnitřně táhli poznat více. Další dva mě uchvátili písmenky, ale ta pomyslná jiskra přitažlivosti se nedostavila, třeba to chce čas a ještě přijde?? U těch prvních dvou to bylo tak uhrančivé, že se někde stala chyba. V jednom vzdálenost, což vím, že je relativní, pokud hledáme oba to samé. Copak nelze získat přátelství i na míle vzdálené? Vždyť nejde o žádný vážný závazek? V druhém případě tomu nerozumím, možná, že protiklady se přitahují a zde hrají roli a pokud se máme v životě poznat, tak se to dřív nebo později stane.

Nechci nic vážného, ale zato upřímného. Takového kamaráda do deště, který se ozve sám od sebe, zavolá, pozve na večeři a nebude očekávat, že mu zato nastavím svou kundu. Který mě obejme, vezme za ruku a nebude očekávat, že mu za to vykouřím péro. Který mě bude mít rád a nebude očekávat, že ho budu milovat. Který se mnou půjde klidně v tom dešti na procházku a ve sněhu se budeme koulovat jak malé děti. Kde bude ta upřímnost, kamarádství, přitažlivost. Který nebude počítat s tím, že mě ošuká, ale nebude to taky vylučovat stejně jako já. Kterému nebude vadit, že se třeba neuvidíme několik měsíců, ale budeme se svádět přes telefon. Který nebude slibovat, ale když se naskytne příležitost, tak dokáže být muž činů. Který bude hladový touhou a věčně nenasytný po mé nedokonalosti. Který mě dokáže zahrnout doteky i za tu cenu, že je zrovna nebudu opětovat, ale jindy samou touhou z něho servu oblečení a dokážu mu, jaká jsem šelma nebo naopak mazlivé kotě nebo třeba i perverzní děvka. Nechci si nic slibovat na dlouhé časy, přesto, že věřím, že takový kamarád do deště lze poznat na celý život.