Sameček..co dráždí..

Ano, je to přesně on, co mě jednou nazval samičkou, jak jsem se zmínila v dřívějším blogu a od té doby se to s námi veze. I když já už pocítila jiskru při prvním setkání. Nepřikládala jsem tomu význam, protože úsměvy rozdávám běžně a taky jsem jimi obdarována. Dosud se mi ještě nestalo, abych k někomu byla až tak upřímná, abych mu sdělila veškeré intimnosti a flirtovala, aniž bych chtěla. Navíc si pořád vykáme, ale dá se říct, že za tu dobu se u nás vytvořil kamarádský vztah. Nechci zatím nabídnout tykání, jednak mám obavy, že se to z pracovní pozice nehodí a jednak je to možná poslední bariéra, která nás od sebe rozumně odděluje.

Včera jsem s ním strávila přes 3 hodiny a ač jsme řešili pracovní věci, vždy se rozhovor stočil k sexu. Jiskřilo to šíleně a mě se do hlavy draly tisíce myšlenek a touha zajít dál. Možná to čekal, možná skrytě doufal, nevím? Ale možná se taky podvědomě bránil jako já. Přijde mi, že jsem potkala kamaráda do deště, v jeho přítomnosti je mi příjemně, cítím se tak přirozeně, upřímně a dokonce vzrušeně. Měla jsem neuvěřitelnou chuť se ho dotknout, pohladit po stehně, políbit na rty, ale.... Ale neudělala jsem to, neměla jsem odvahu a přitom provokace a narážek bylo na každém kroku.

Jenže co dál? Mám se pořád ovládat, chovat se profesionálně a být relativně za slušnou nebo mám poslechnout svou touhu, oboustrannou náklonost, tu přitažlivost, která mě neuvěřitelně táhne? Prostě vím, že jakékoliv osobní gesto není rozumné, ale nedokážu si pomoci, prostě v jeho přítomnosti to neumím. Kdyby udělal první krok on, tak mě to usnadní, ale tuším, že to neudělá, že se to v něm pere více než ve mě a je prostě slušnější než mé drzé já. Asi kouknu do hvězd, co mi radí nebo poradíte vy, jak se s pokušením poprat a nepodlehnout? Nebo se neprat a udělat první krok a ....??