Čokoláda není hřích..

Poslední dobou jsem se samečkem přišla hodně do styku. Omlouvám se těm, kterým to oslovení přijde zvířecí, ale ona ta naše komunikace opravdu je tak trochu dost nezvyklá, řekla bych se skrytými pudy, šílenou chutí být kořistí nebo obětí?? Asi na tom až tak nesejde, ať už být tím nebo tím, udělat ten pomyslný krok, signál či impuls by byl vysvobozením pro nás oba. I když??? Ona ta touha, dostávat dotyčného kousek po kousku, ten zájem, vzrušující podtext je možná mnohem víc než samotný šuk a to mě na tom vždy lákalo, bavilo, prostě provokace až do konce. Však mě znáte, ne?

Chtěla jsem být lepší, prostě se polepšit, uvzornit a jít do sebe nebo naopak dělat strašně moc tajemnou a záhadnou. Ale omlouvám se všem, které jsem zklamala, ono to prostě nejde, nedokážu změnit svou osobnost, své zkažené já, neumím a ani nechci potlačit svou drzost a provokaci. Ne, není to náhoda, je to holý fakt a já na něj předem upřímně upozornila. Nejsem žádný fejk, jsem to pořád já, řekla bych, že ještě zkaženější..Jen jedné osobě jsem se zapřela, tomu, který mě odhalil jako první a popravdě na něj jsem sázela, že mě v tomto nezklame, že mě má docela dobře přečtenou..že mě pochopí a zlobit se nebude, až se přiznám.

Ale, abych se vrátila k podstatě..Vlastně i tento nick, je důvodem, proč vznikl. Protože právě jemu, jednomu z mála jsem sdělila tyhle stránky, dovolila nahlédnout na mé fotky, do mých chutí a amatéři byli vlastně docela dost nápomocni k našemu kamarádství, dost otevřenému a dost šukéznímu. Vlastně se nic pořád nestalo, možná ani nestane, ale to jiskření, ten chtíč je neskutečný..kdyby někdo mezi naše jiskry zapálil cígo..asi všichni explodujeme, jak je to silné.

Přemýšlela jsem, jak bych ho potěšila a tak trošku dostala. Koupila jsem antistresovou čokoládu, možná to znáte?? Čoko polibek, kde je spoustu frází, jako třeba.."čokoláda není hřích" "nech se svést" "zakousni se" atd...dopsala jsem tam navíc.."nejlepší lék na pokušení je podlehnout mu" a pak ještě mou oblíbenou..Zabalila jsem to úhledně do kancelářského dvojitého papíru a předala jen tak při schůzce u fakturace. Rozpačitě se usmíval..tak jsem s klidem dodala.."nebojte se, kondomy tam nejsou" Odvětil "že bych je zrovna použil a vyzkoušel s vámi ?"...ještě jsme prohodili pár cílených vzrušujících frází jako vždy a zmizel ze dveří s tím jeho jedinečným úsměvem.

Pak mi přišla děkovná sms, že moooc děkuje a že jsem strašně milá :-)) Na to jsem mu napsala, že jsem zvědavá, jak dlouho bude odolávat a kdypak se zakousne?? Na to mi odepsal, že sám je zvědavý :-D. Já prostě tuhle rafinovanost zbožňuju, dostávat muže do rozpaků, provokovat je snad mé poslání. Veřejně se přiznávám, chtěla jsem se zlepšit, polepšit k lepšímu, ale to prostě nejde..prostě nee..tak se moc omlouvám za případná zklamání, ale já už jiná nebudu :-)