SD

Myšlenky mé bloudí tmou,
Toulají se černou nocí,
Kam se hnu tam se mnou jdou,
Budí ve mně zvláštní pocit.

V dáli září světla měst,
Já zas cítím to co dávno,
Chtíčem dala jsem se svést,
Však nelituji co se stalo.

Bezmocně se oddávám,
Pudům jak té noci černým,
Proč jen už se nezvládám,
Bránit svým krunýřem pevným?

Tvrdá moje ulita,
Dobrovolně vedví praská,
Jak ten pocit bezpečí,
Křehké nitro sladce laská.

Odhalená, bezbranná,
Plná touhy teď tu stojím,
Ve snaze se uchránit,
V závoj noci sebe halím.

Obavy a strach,
Ty stále krabatí mé čelo,
Avšak slasti ukojení,
Komu by se zbavit chtělo?

Chce-li člověk plně žíti,
Zabojovat musí,
Nikdy nikdo nevyhraje,
Když riskovat nezkusí.