Ach jo...

A je to tady zase. Opět musím nést důsledky něčeho, co jsem nezavinila a v takových chvílích více než kdy jindy potřebuji přátele. Aspon jednoho jediného. Ne proto, aby za mně něco vyřešil, nebo aby mně z těch průserů vytáhl apod. Prostě jen proto, abych věděla, že je někdo aspon jediný člověk na kterého se můžu obrátit pro jedno jediné obyčejné obejmutí. Pro obejmutí, které zklidnuje a aspon na chvíli navodí pocit bezpečí. Bohužel nikdo takový není.

Takže si ted jdu aspon udělat čistku mezi takzvanými přáteli a jediná věc, které budu litovat je čas, který jsem těmto lidem věnovala.