Erotický podvečer:

Jednou takhle ležím na gauči, když někdo zazvonil. Má paní šla otevřít a přivedla do pokoje sousedku Natašu i s dcerou Táňou. Jak mne uviděly, hned po mně začaly šahat a vytahovat mne. Než jsem se nadál, začaly mne kouřit! Dělalo mi to dobře i ony se tvářily také velmi spokojeně. Chvílemi, jako by se zalykaly blahem, obracely oči ve sloup a zhluboka vydechovaly. Časem se to už nedalo ani vydržet. Cítil jsem slast a doteky jejich rtů mne rozžhavovaly stále více. Ten žár co se mnou šířil byl nesnesitelný. Vše probíhalo velmi potichu, jako nějaký tajemný rituál. Jen občas tlumené slovíčko zaznělo zšeřelým pokojem, do kterého se, přes spuštěné závěsy, jen tu tam prodral paprsek zapadajícího slunce. K tomu takřka stereotypní pohyby všech tří žen, jak se nakláněly stále blíž, jen aby vychutnaly vše, co ve mně ještě zbylo. Už to nebylo k vydržení…V tu chvíli zazněl znova u dveří zvonek. Majitelka roztržitě povyskočila a spěchala otevřít. Další dvě ženy! Majitelčina teta Jana i se svou přítelkyní Petrou. A opět naprosto samozřejmé, navyklé, nenechavé pohyby a už cítím doteky jejich prstů. Dlouhé pěstěné nehty, na mně zanechávají drobné stopy, vtom už můj koneček mizí v jejich nádherně rudých rtech a někde na druhé straně pociťuji prudký žár, až skoro bolest. Mám pocit, jako když se ztrácím v mlze, která mne všude obklopuje. Nekonečná slast, se prodírá mým nitrem a prudká nadechnutí pětice nádherných žen mne přivádí až na samotný okraj vědomí. Ta ňadra, co se dmou v rafinovaných dekoltech jejich blůzek, při každém doteku, který mnou zacloumá. Pevné údy, které se mimoděk sobě tisknou, pod napnutým textilem sukní, jenž dává vyniknout tvaru jejich klínů, oblosti boků a plnosti zadků. V jejich blízkosti se cítím stále menší. „Ach, ženy, vy budete má smrt!“ chtělo by se mi vykřiknout úzkostí. Ale jejich rty mne snadno umlčí. Vím, že se blíží ten okamžik pravdy, okamžik zapomnění…Poslední prudké nadechnutí a…mizím v popelníku. Jsem pouhá cigareta Malboro a ne mne dopadají zbytečky mých sester, které zažívají naprosto totožné pocity jako já. My co jsme z jedné krabičky, jsme jako klonované...