Do pi*i..!!! :-)

Podělím se svámi o další z mých příběhů z cest...
Byl jsem upozorněn,ať připojím varování o konzumaci nápojů a jídla při čtení,mohlo by Vám zaskočit,nebo dojít k poprskání monitoru,tabletu,mobilu...
Nevím sice proč,mé trapasy mi směšné moc nepříjdou... :-)

Tato příhoda je asi dva měsíce stará.Tehdy jsem přijížděl na nakládku v Italii,měli jsme instrukce,že mám spěchat ať to ještě dnes naložím.Tak jak to mohlo dopadnout...
Když člověk spěchá,tak před něj najede traktor,kombajn,nebo zrovna náhodou rozkopou cestu.
Tak jsme jeli,kolega do toho celkem šlapal,nadával,už nejen česky,ostravsky,gorolsky ale i italsky.Já jsem navigoval a sledoval tabule kolem cesty,jestli někde neuvidím směrovou tabulku s názvem firmy.
Konečně jsem ji uviděl a pak už to šlo rychle... Jen dokud jsme nedojeli k fabrice.Na příjezdové cestě byla obrovská tabule s informacemi.Na ní namalované parkoviště a vjezdní brány očíslované od 2 do 12ctky.Už to znamenalo, že si tady asi užijem.
Kancelář nebyla značena na žádném to vjezdu,tak jsme zamířili rovnou na to číslo 2.
Když jsme projížděli kolem těch vjezdů,bylo vidět že jsou rozdělené podle toho co se tam nakládá.
Zastavili jsme před číslem 2 ,vedle vjezdu byla velká sleněná administrativní budova.
Tak jsem si rychle na papírek napsal adresu kam nakládám,SPZ kamionu a vyrazil k budově.Šel jsem v tričku a běžeckých šortkách,vystoupal jsem tři schůdky a stál jsem před skleněnými dveřmi.Tahám za kuličku na dveřích... Nic. Udělám krok zpět a rozhlížím se po nějakém zvonku,nebo kecafonu.Vtom se ozvalo zabzučení,tahám za dveře a vcházím do haly.Naproti dveří skleněné dveře do patra,vlevo prosklená kancelář s malým okénkem.
Přicházím k okénku a vevnitř sedí za stolem opravdu krásná italka.Když říkám krásna,tak to myslím vážně.Italky se mi moc nelíbí,jsou takové nějaké vysušené z toho slunce,nebo co... Ale tahle byla opravdu šik.Byla opravdu k nakousnutí,mohlo ji být tak lehce přez čtyřicet let.Měla na sobě bílé přiléhavé šaty,věrně kopírující její snědé tělo.Tenká ramínka odhalovala její ramena,přez nevelká prsa a ploché bříško pokračovaly šaty tak do půlky stehen.Na nohou měla botky na podpatku a vnich krásné chodidla s bíle nalakovanými nehty.Nehty na rukou měla rovněž bílé,stejně jako náušnice a i spona v drdůlku ve vlasech byla bílá.Měla zářivý úsměv,dokonalý chrup a podmanivé čokoladové oči.
Usmála se,přistoupila rovněž v okénku a vesele mě pozdravila. Abych nevypadal jako trouba,chtěl jsem udělat dojem tak jsem pozdravil: " Ciao,per favore carricare Francia?Destinacione Montpelier"
Kráska se usmála a odpověděla :" Momento..." otočila se,opřela se jednou rukou o stůl,do druhé vzala telefon a začala telefonovat.Já si ji mohl nerušeně prohlížet.Jak byla mírně předkloněná,zvýraznil se její oblý zadeček.Přez šaty se nerýsovaly žadné náznaky kalhotek a to mě zaujalo tak,že jsem zcela nezkrývaně na ni civěl.Fantazie už běžela na plný výkon.Lehce skrčená jedna nožka opřená o špičku dávala vyniknout dokonalým lýtkům.Zálibně jsem nakláněl hlavu, civěl,zvedal obočí,kousal se do rtů.
Nad okrajem šatů se rýsovaly sexy snědé lopatky a mezi nimi jako dálnice vedoucí se páteř.Tu jsem si všiml,že má vzadu na krku,za levým uchech vytetovené tři hvězdičky.Usmál jsem se,protože na tři hvězdičky fakt nevypadala,dal bych jí aspoň pět...
Můj hukoměr už byl dávno připraven,co mi jen dokládalo hučení v ušich a tepání do spánků.
Kráska se otočila a úsměvem na rtech pronesla: "Carricare cancello otto...signore Fabio" a tužkou mi to napsala na ten můj lísteček. Podává mi ho proskleným okénkem ve výšce pasu. Beru lístek do ruky,když zavadím pohledem o bouli na svých šortkách ve kterých se hukoměr dere na svět.Už mě nepříjemně tlačil,tak jsem se rychle otočil a dal se na odchod.Chtěl jsem si ho srovnat při průchodu vchodovými dveřmi,takže jednou rukou tlačím do dveří a druhou si rychle rovnám neposlušný hukoměr v šortkách... Jenže ouha...Dveře opět nic,tahám,tlačím jedna ruka na dveřích,jedna v šortkách...
Dveře nic... Rychle vytahuju ruku z šortek a otáčím hlavu k okénku...
Kráska tam stojí,pozoruje mě a evidentně se tím divadlem baví.Jedno obočí přizvednuté a zubí se na mě s tázavým pohledem...
Teprve pak zazní vysvobozující zvuk bzučáku ve dveřích.Rychle odcházím a polévá mě horko.
Přijiždíme na vjezd číslo 8,kde ale s panem Fabiem není řeč.Přestože je teprve 16.30 a na ceduli mají napsáno že pracují do 17.30 vykazuje nás na parkoviště stím,že nás naloží až ráno.
Ráno najiždíme do brány a za chvíli přišli dva dělníci a začali nás ručně nakládat.Za hodinu a půl jsme naloženi.Jeden ten dělník mi říká,kam jít pro papíry.Neslyším ho přez zvuk vysokozvižného vozíku,tak na můj tázavý pohled maluje na okénko číslo 12. Jenže ta jednička byla nějaká divná tak jsem pochytil jen tu dvojku.
Nastupujem do auta a jedem opět na vjezd 2.
Dnes už jsem chytřejší tak si rovnám hukoměr jestě venku,aby se mi už nic nepřihodilo.Přicházím ke skleněným dveřím a než šáhnu na kuličku na dveřích,ozýva se bzučák.Vcházím dovnitř,dávám se vlevo a tam za okénkem opět ona...
Směje se na už zcela nepokrytě a já ji úsměv opětuji. "Ciao,carricare completo,per favore documenti Montpelier?"
Dnes je snad ještě krásnější...Přistupuje k okénku,předklání se a na lístek mi něco píše.
Koukám do jejího výstřihu na ty nádherná prsa,ta rýha mezi těmi bochánky opět aktivuje hukoměr do tvrdosti.Cítím její vůní,je tak opojná a sexy že se mi skoro zatočí hlava.
Mohl bych tam stát čichat to snad celý den.Přivírám oči a opět nasávám tu vůni...
Otevírám oči a ona už stojí u okénka, podává mi lísteček a zase uculuje.
"Dokumenti cancello dodici" říká mi zvučným hlasem.
Koukám na lístek na kterém je napsaná 12cka a smějící se smajlík. Opět vidím tu bouli v rozkroku...
"Do piči" říkám nekontrolovaně nahlas.
"No signore,no do piči,ma do-di-ci" říká mi s předstíranou važnou tváří,která ztěží skrývá smích..
"Grazie,ciao": rychle odpovídám a otáčím se.
"Ciao..." zní mi v uších,dveře bzučí jakmile se knim přiblížím...
Venku si rovnám hukoměr a říkám nahlas :"Ne dodici,ale do piči!!! "