Štěstí...

Tak jsem zase v česku... Všude dobře doma nejlíp... :-)
Po víkendu ve španělsku na Costa Bravě jsem zase skoro doma.
Venku prší...To je návrat.. :-)
Stojím zaparkovaný na Rokycanech,kolega tady má nějakou domluvenou schůzku.
Tak sedím a koukám na Amíky.Co nového se tu děje... :-)
Přemýšlím nad tím,co mi napsala jedna kamarádka...
Bylo to o štěstí,prý není souzeno ho potkat každému.Vím že má těžký život,ale obdivuju jí,jak to zvládá.Věřím na štěstí.Někdo na něho narazí víckrát za život.Někdo jen několikrát...
Ale přece člověk musí věřit,musí věřit že se to jednou zlomí a bude líp.To štěstí přece musí sednout na každého.
Je to těžké ale musíme věřit.Někdo se v těžkých chvílích obrací na boha,alláha,budhu a já nevím na koho všeho.
Někdo má své talismany.Třeba u sebe,třeba na krku,nebo je tiskne v dlani.
Někdo věří na vykládaní karet,někdo si nechá hádat budoucnost z dlaně...

V téhle době spousta lidí propadá beznaději.
Proto musíme věřit... Je jedno v co...
Věřím že máme přátelé na které se můžem spolehnout...
Věřím v lásku...
Věřím v dokonalý sex... a budu ho hledat... :-)