Mé štěstí...

Štěstí...Kolikrát jsem byl za život šťastný...?
Mockrát...Z dětství si toho moc nepamatuju,tam jsem byl šťastný i ze zvýkačky Pedro,Bajo,nebo Pupu.Ty s Donaldem už byly dost vzácné... :-)

Takže začnu pubertou... Byl jsem šťastný když jsem si brigádami a odvážením starého železa a papíru vydělal na horské kolo.Byla doba kdy to u nás teprve začínalo.Tehdy si můj táta koupil zcela novou babetu za nějakých 7600kč a měl kolo za 11000kč,taky mi to s oblibou připomínal,když jsem ji po něm loudil,abych si pojezdil... :-)
Byl jsem šťastný když jsem si za ušetřené a vydělané peníze koupil svou první Jawu 350... :-)
Sice jsem se na ní skoro zabil na moto výletě na slovensku,ale vlastně i tehdy jsem měl dost štěstí... :-)
Pak byla druhá Jawa 350,člověk se musí rychle oklepat,jinak by mohl na motorky zanevřít...:-)
Pak jsem byl několikrát šťastný se svými přítelkyněmi.To ale taky spíše nestojí za zmínku... :-)
Pak jsem potkal ji... Byla tak hrozně mladoučká a nezkažená.Sní jsem býval šťastný,když jsme byli spolu.Trvalo to pár let i přez mé manželství... Pak mi ale rezavým nožem vyřízla srdce z hrudi... Otom,ale někdy mozná příště...
No a pak přišla žena,která všechno změnila... Inteligentní,vzdělaná,trochu praštěná,blonďatá,holka...Tehdy zadaná a já s dírou v hrudi,taková bezduchá zombie.
No a jelikož pro mě a mé společníky pracovala,byli jsme spolu prakticky v každodenním kontaktu.Povídali jsme si,smáli se,rozuměli si.
No a jak to mohlo dopadnout... Jednou jsem ji z legrace plácl,přez její nádherný zadek,nacož ona reagovala okamžitě... Dostal jsem facku,jako dělo.
Můj nej kamarád,který byl celému incidentu přítomen,tehdy prohlásil... "Tohle skončí svatbou" a měl pravdu... Sice to ještě trvalo několik let,ale byla to pravda. I stou otisknutou dlaní na tváři,jsem byl šťastný.
Začínali jsme se vídat častěji,obědy,procházky. Já ženatý v manželství bez lásky(vzal jsem si svou kamarádku a myslel že to příjde časem) a ona ve vztahu,který ji ubíjel.
Rozešla se partnerem,který to dost těžce nesl.Byl trošku mladší než ona,takže to dost prožíval.
No a my randili...Tajně... Dlouhé procházky,venčení jejího psa,tajné výlety,večeře,obědy...
To vše bez jediného polibku.Měla hrozné výčitky že jsem ženatý...
Tak trvalo téměř tři měsíce,než jsme se políbili... :-)
Bylo to na druhý svátek vánoční 26.12. No pak to pokračovalo pořád velmi opatrně.
V Lednu onemocněla a já nemohl bez ní být.Hromady hovorů,tuny sms-ek.
Byla sama doma a tak jsem se kní vydal na návštěvu.Koupil jsem pomeranče,banány a vydal se za ní.
Ležela v posteli,zabalená a popíjela horký čaj.Povídali jsme si spolu,smáli se.Lehl jsem si kní na postel a přez protesty že mě nakazí,jsem se kní přitulil... :-)
No a pak už jsme to nevydrželi,líbali se,hladili se a pomilovali se...Tehdy jsem byl opravdu šťastný.... bylo to 29.1....
Pak už to nabíralo na obrátkách...
Pořád randění,toužení po přítomnosti toho druhého,romantické básničky,pozorovaní západu slunce,východu slunce... :-)
Zažíval jsem to co doposud nikdy. Prostě jsem byl šťastný... :-)
Pak už následoval můj rozvod a naše oficialní odhalení...
Vyplatil jsem exmanželku z bytu+nějaké odškodné a začali jsme spolu bydlet.
Byla to krásná doba až jsme se rozhodli že si pořidíme dítě. Vysadila antikoncepci a za nějaký čas mi přišla oznámit do sprchy,že je těhotná... a zase jsem byl šťastný...
Nastala doba kdy jsem pozoroval její rostoucí bříško,hladil ho,čekal na každé kopnutí toho malinkého človíčka uvnitř... to jsem byl stále šťastný...
Pak už se pomalu schylovalo k porodu,zůstal jsem už doma a čekali kdy to příjde.
Byl večer,ležel jsem unavený a dobitý u televize, když mi přišla oznámit že se to blíží... Stahy byly už po několika minutách,tak jsme se oblékli,vzali nabalené věci do porodnice a vydali se na cestu.
Přijeli jsme do porodnice,nahlásili se na vrátnici a šli na příjem.Tam ženu přijali a vydali jsme se na porodní oddělení.
Pak už to šlo rychle. Nafasoval jsem oblečení a zavedli mě k ženě...
Byl jsem nervozní,bylo mi jí hrozně líto.Byla tak statečná a vypadalo to, že jediný kdo má strach jsem já...
Sestra chodila každou chvilku na kontrolu,pak už přišla i doktorka.Všichni se usmívali,chváli ženu jak ji to jde...Píchli ji plodovou vodu...
Já se citil jako zvláštně...Držel jsem ženu za ruku a druhou ji hladil po vlasech a konejšil ji.Při každém stahu,mi ruku drtila tak,že jsem si je musel přehazovat.
Pak už zněly pokojem hlášky jako z filmu,nakolik je otevřená,míry v centimetrech,že jdou vidět vlásky...
No pak to začalo.Tak žena zatlačila a byla venku hlavička,pak znova a byly venku ramínka no a na po třetí byla venku naše dcera...
Nevím jak bych popsal své pocity...Byl jsem tak neskutečně hrdý...Na mou ženu,která to tak zvládla,na tu krásnou holčičku,která se nám narodila...
Po tvářích se mi kutálely slzy jako hrachy,přez knedlík v krku jsem nebyl schopen mluvit...
Sestřičky mě upozorňovaly ať si jdu vyfotit vážení a já byl jako sjetý.Ten adrenalin a ta hrdost mě omámily.Vyfotil jsem si dcerku. 49cm,3450g. A přišla na svět ve 2,57hod ráno... Zabalily ji a dali mi ji do rukou.Byla tak neskutečně krásna,tak hrozně malinká,taková pokrčená... Měla tak malinké ručičky,tak malinké prstíčky,tak malilinkaté nehtíky.Veděl jsem že už patří navždy do mého srdce.Přinesl jsem ji ženě k posteli,položil jsem ji mé ženě na prsa a spolu jsme se koukali na ten zázrak...To jsem byl nejšťastnější na světě...
Pak jsem ještě byl u dalších porodů své nyní už manželky.
Každé naše dítě porodila na tři zatlačení... Neskutečné...
Druhá dcera se narodila v 7,52hod... 49cm,3500g. Taky nepopsatelný kopec štěstí,radosti,hrdosti...
No a pak se mi narodil syn... O týden dříve než byl termín,takže jsem rád že to byla neděle a já byl doma. Měl 48cm,3440g...
To jsem už neskrývaně plakal štěstím...Dočkal jsem se syna... Ani u jednoho dítěte jsme nechtěli vedět co to bude.Tak oto to bylo emotivnější,že to bylo do třetice.
Jelikož šel na svět o týden dříve,neměli jsme pro něj jméno.Rozhodli jsme se vlastně až jak se narodil,z čehož byla ta sestřička celkem vedle.Pořád chtěla vedět jména dopředu.Jak pro chlapce,tak pro holku.No a my se nemohli dohodnout... :-) :-) :-)
Tak jsme si řekli že dáme jméno až podle toho co se narodí.. :-)
Tak to jsou nejšťastnější okamžiky mého života...
Omluvte prosím tu délku,nějak jsem se nechal unést...