DÁREK

Měla jsem kamaráda v Praze (vlastně ještě mám, někdy si napíšeme). Poprvé se za mnou přijel podívat, když jel z Tour de France ještě se svým kamarádem. Já jsem tehdy byla pomáhat známému v jeho restauraci s obsluhou svatby. Bylo to zrovna v době filmového festivalu, takže byla ve Varech i hromada doprovodných akcí. Domluvili jsme se, že až skončím se svatbou, přijdu za nimi do Císařských lázní na nějaký koncert. Pracovala jsem však až do 8 hodiny ranní, takže z koncertu sešlo a plánované pařby s klukama taky. Asi po třech měsících měl onen kamarád pracovní schůzku ve Varech. Při té příležitosti si domluvil setkání i se mnou. Zašli jsme spolu do celkem příjemné hospůdky a povídali a povídali a povídali......a já dostala dáreček. V igelitové tašce se ukrývala krabice s obrázkem vnadné Asiatky. Začala jsem tušit, o jaký druh dárku jde. Jenže to jsem nevěděla, co mne čeká. Kamarád navrhl, že bychom si mohli zahrát hru „Vadí – nevadí“. Byl první na tahu. Přikázal mi odejít na toaletu a zmíněný dáreček si obléknout. Šla jsem bez jediného slova – ještě jsem stále netušila, co se v oné krabici ukrývá. Možná jsem byla tak klidná, protože jsem předpokládala, že v ní najdu nějaké sexyprádélko..... Konalo se velké překvapení! Na toaletě jsem vyndala obsah igelitky na světlo světa a začala zkoumat anglické nápisy…s káždým dalším jsem jen nevěřícně otvírala oči i pusu v úžasu víc a víc. Byl to motýlek s dálkovým ovládáním..... Dobrá, nemohla jsem přece nesplnit zadaný úkol, tudíž jsem si motýlka zasunula do míst, pro která byl určen, připla kolem stehen a ovládání schovala do kapsy. Krabice zůstala na toaletě, kdo ji našel, musel asi pěkně koukat +283+ . Vyrazila jsem z5 ke stolu. Nebyla jsem po tom šoku schopna vymyslet odpovídající úkol pro mého soupeře. A on? Vyrazil na zteč, prevít! Řekl mi, ať mu podám pod stolem ovládání.......Hrál si se mnou a já nemohla nic dělat…kolem spousta lidí.....doba oběda.....a já......místo chuti jídla zažívala mezi všemi chuť orgasmu.