jednu jsem tu potkal ...

.... tak jsem ji tu potkal, ano, ačkoliv zdá se to býti nemožné, potkal jsem ji, ani jsme to nečekali a přece jsme se našli, poprvé jsem ji viděl navečer, byla už tma, čekal jsem na ní v autě, plný očekávání jsem ji spatřil jak vystupuje ze tmy, tiše jsem na ni zíral, nevím koho jsem to toho večera vlastně čekal, ale tato bytost byla jak z jiného světa, takovou ženu jsem ve svém životě nikdy neviděl, byla úplně jiná, tak jiná než celičký můj svět, přisedla do auta a já se rozjel, jeli jsme jen kousek dál, očima jsem hledal klidné místo a v mé zmatené mysli jsem skládal slovíčka k prvnímu rozhovoru, byl jsem nervózní a vnímal její zvláštní podmanivou vůni parfému, seděla klidně a v temné kabině vozu jsem viděl jen její oči zářící jak orosené pomněnky, konečně stojíme, motor utichl a já se k ní natočil, hltal jsem ji očima, snad si toho hned nevšimla, ale já pod noční oblohou plnou hvězd věděl, že jedna mi spadla přímo do auta, v té tmě byla krásná, jiná, zvláštní a já hned cítil že toto je moje Manon Lescot, ona je mojí růží vhozenou do kostela, doslova jsem vdechoval každé její slůvko a po prvním polibku jsem věděl, koho že jsem to vlastně celý můj život míjel, okamžitě jsem propadl jejímu kouzlu a mé noci naplnily nepopsatelně krásné sny, miloval jsem její každičký dotek, každé pohlazení, každý polibek, její vůni jsem cítil všude kolem sebe a po každém milování ve mě prostě zůstal její kousek, kousíček její duše a já cítil smutek až do chvíle, kdy jsem ji mohl znovu držet v náruči, i když oba zadaní, pokaždé jsme snili o společných dnech a já ji miloval, když se mi s úsměvem smála a já byl pro ni baron Prášil, stavějící vzdušné zámky, plánující dovolenou a společné chvíle. Ano, v její náruči jsem byl šťastný a volný, nikdy jsem nikoho tak rád nehladil, nelaskal, nelíbal, nemazlil, nikdy jsem nevěřil ve vyšší moc, ale naše setkání musel zařídit sám osud, většina tu hledá milence, milenku, útěk z reality, trošičku štěstí a kousek něhy, jenže, co když potkáte někoho, u koho budete cítit, od první vteřinky, to je ten človíček který mě učaroval, který jako by byl vaší jedinou osudovou láskou která prostě z nějakého důvodu se s vámi dosud míjela, co pak ? .... je nebezpečné dotýkat se hvězd na zem padlých, mohou přinést štěstí ale také bezmezný smutek, co pak ? až bude vaše hvězdička ve vaší duši plout jak Jonáš v pověstné velrybě, já moji hvězdičku pořád vidím před sebou, pořád na ni myslím, jenom ty sny nějak zmizely a slunce v duši už tak nějak nehřeje ..... dívám se dívám .... a mobil nezvoní.. a tak se každý den nemůžu dočkat, až znovu na nebi vyjdou hvězdy, věřím že ta má mi zase spadne, asi se potřebovala na chvilku vrátit na nebe, snad ji už bylo dole horko ...