KUNDÍ SERVIS - ZROD MYŠLENKY

Táta mi vždy říkal, že až vyrostu, měl bych si najít takovou práci, která by mě bavila, která by mi byla potěšením a nemusel jsem ji dělat jenom proto, že musím. A že nejlepší je, když je práce koníčkem a koníček prací.

Ono se to lehko řekne, hůře provede.

Studia utekla jako voda ve Vltavě a mě pohltil nekonečný pracovní proces. Dobrá tátova rada vzala za své. Dělal jsem ledasco, víc jsem musel, než chtěl, práce byla často nutné zlo. Člověk nadával na peníze, na šéfy, na kolegy, na přesčasy a prd mu to bylo platné. A tak když mě posledně opět vyprovodili z nadnárodní firmy pro nadbytečnost, řekl jsem si - a dost! Udělám si živnost na to, co mě baví.

No baví mě spousta věcí, rocková muzika třeba, také zpěv, malování, focení... no jenže Floydi jsou Floydi, lepší muziku nesvedu a kdyby jo, ono to trvá nějakou dobu, než se kapela dostane na výsluní, Goťák pořád jede na plný pecky, ohlásil další koncertní šňůru, tady mi také nehrozí velká pěvecká sláva, moje malůvky jsou sic pěkné, ale neprodejné (nevím proč o kosočtverce není zájem, fakt mě to štve) a Robert Vano ani Tono Stano, či Saudek, ten starej vobšourník, to už ze mne také nebude.

Tak do čeho se pustit? Nic mě nenapadalo, nic, co by stálo alespoň za pokus.

Už jsem si zoufal, už jsem se opět viděl, jak v jiné nadnárodní firmě žebrám alespoň o pozici "commissionaire", což není pracovník nějaké echt důležité komise, ale obyčejnej podělanej vrátnej. A tak jsem se v tom špatném duševním rozpoložení rozhodl, že jdu na pívo, zapít všechny moje zkrachovalé podnikatelské ambice do hospůdky Na růžku. Bylo krásně, dovolené v plném proudu, všichni někde u móře, tady jen důchodci a já. Sedl jsem si za "paravan", dřevenou mřížovanou stěnu prolezlou břečťanem a objednal vychlazeného gambáče. Popíjím, popíjím, dumám a dumám, jak je ten svět debilní, když si za moje záda sedly dvě baby, ani nevím, co si objednaly, ale hulili jednu cígu za druhou a mě ten dým vadil v přemýšlení a v hlubším propadu depky, protože já cigarety nesnáším. A kecaly o blbostech a docela nahlas, zvláště ta jedna měla zvláštní ochraptělý ječák... Vnímal jsem ty jejich kecy jenom na pozadí vlastní trudomyslnosti, avšak jen do té doby, než přilétla taková slova, jako "píčus jeden", "kurva fix", "šukačka zase nebyla", "jak stará fuchtle lezu až po zdech", "línej zmrd"... No fakt. Tak jsem zbystřil ucho a jak jsem z hovoru pochopil, tak ta "fuchtle" si té druhé stěžovala, jak na ní ten její Michal sere, vůbec se nestará o její blaho a vona je kolikrát tak nadržená, že si musí kundu ždímat několikrát za den, aby se ji aspoň na nějaký čas ulevilo... A jestli se to nezmění a to se tedy asi vážně nezmění, tak že si najde nějakého údržbáře, který ji bude kundičku hýčkat a rozmazlovat a dělat ji pomyšlení...

A bylo to!

Hned jsem si vybavil tátova slova. Dělej, co tě baví. A mne tedy kundy baví náramně a pomyslel jsem si, že to je ono: budu kundím údržbářem, servismanem kund. To je to pravé ořechové! Budu spravovat zanedbané kundy, kundy, které jsou neveselé, truchlí a uvadají a potřebuji všeobecnou péči.

Ještě jsem domýšlel některé všeobecnosti a konkrétnosti a probíral v duchu různá pro i proti, těch proti bylo žalostně málo, takže pro PRO jsem zvedl všech deset prstů a kamarád se zvedl automaticky taky.

Bylo mi jasné, že na živnostenském odboru by mi takový název neprošel, tak jsem to propasíroval pod "činnost ekonomicko-organizačních poradců".

No a jak to bylo dál, o tom zase příště.

:-)