Vnímání

Jací vlastně jsme? Je velký rozdíl v tom jak vnímáme samy sebe a jak nás vnímá naše okolí.

Tolerantní, netolerantní, přizpůsobivý, nepřizpůsobivý, to co jednomu přijde běžné či normální jinému přijde divné až zvrácené. A také to jak se komu jevíme, co jsme ochotni a schopni odhalit, to co dotyčný je schopen pobrat.

Asi sem sama netolerantní a nepřizpůsobivá, ale naučila sem se s tím tak nějak žít a svůj čas věnovat jen těm kdo o to a za to stojí. Nevnucuji svoje názory a myšlenky ostatním, jsme jací jsme a je na každém z nás jak si s tím poradí. Bohužel v dnešní době se nosí punc nenormálnosti,
ale zároveň se skoro každý snaží vměstnat do nějaké krabičky. Jak rádi jdeme občas s davem a zároveň rádi jdeme proti proudu, dle situace. Pro určité
výhody z toho plynoucí, ať už je to výhoda materiální, společenská a já
nevím jaká ještě. A někdy prostě jen chceme být jiní a naopak.

Přivedlo mě to na myšlenku formování lidské osobnosti.
Určitě na nás má velký vliv rodičovská výchova, neustále mě překvapuje jak i malé dítě vnímá situaci v rodině.
Sama bych řekla, že jsem měla hezké dětství. Oba rodiče, sourozence, zvíře.
Měli jsme byt, chalupu, auto, dovolenou apod.. V té době standart, žádné
velké vyskakování. Taková normální rodinka J.
A přes to soužití mých rodičů na mě zanechalo stopy, díky kterým jsem pro spoustu lidí prostě jiná. I když jsem měla oba rodiče tak do života sem si odnesla pocit, že chlap je pouze někdo kdo vydělává peníze a to ne moc, hodně
křičí, nic nedělá, a když dělá tak špatně. A že pro normální žití je vlastně k ničemu.
V průběhu dospívání sem přišla na to, že není tak úplně k ničemu.
Sex, to je to k čemu je dobrý, vlastně nejlepší. Použít a nechat být,
jinak dokáže neuvěřitelně ublížit. Nechtěla sem se líbit, neměla sem tu potřebu, bylo jednodušší vypadat jako kluk, když už se tak chovám. Žila sem si nádherný život, který mi přinášel spoustu radostí a uspokojení bez větších bolestí. Neměla sem kamarádky, většinou sem se pohybovala ve společnosti mužů,
ale nejvíc zvířat…ty ublíží jen fyzicky a to se dá vydržet. Také sem zjistila jak těžké je pro chlapa zjištění, že je jen využívám na sex, když se zažitá a výchovou utvrzená pravidla nedají uplatnit a nefungují, když se situace otočí.
Jak moc je to vlastně děsí.

Zdá se, že neudržím myšlenku. Nebo ji spíš nedokážu zhmotnit do smysluplného textu. Jen sem do určité míry chtěla souhlasit s Eliene.
Vím jak je někdy těžké být „svá“ v naší společnosti, jak sem pro spousta lidí „nezkousnutelná“ jako matka, partnerka, kolegyně v práci, manželky a přítelkyně mých kamarádů a pod. Ale nechci si svůj život kazit těmi co jen odsuzují, kritizují, napadají a tak dále.

Čas zde máme každý vymezený a já ho chci strávit s těmi,
s kterými je dobře, chci se radovat a žít, vnímat každý okamžik. Proč si to kazit s“blbci“.