Úvaha o prkénku

Včera ráno, když jsem si šla dát sprchu, padl můj zrak na zvednuté prkénko (ano, mám záchod a koupelnu v jednom) a já se pustila do přemýšlení. Když jsem byla vdaná (20let) a žili jsme společně se dvěma syny, tak jsem nikdy zvednuté prkénko neřešila. Byli ve značné přesile, takže bylo nahoře neustále a já na to byla zvyklá.

Pak se starší syn odstěhoval a krátce na to, i já s tím mladším. Přesto, že už v přesile nebyl, neřešila jsem to dál a nechala ho žít.

Po nějakém čase se odstěhoval k přítelkyni a já zůstala sama. Od té chvíle bylo prkénko neustále dole, pořídila jsem si na něj nový potah (modrý a chlupatý) a kdykoliv jsem vstoupila do koupelny, vždy jsem viděla ten potah a přišlo mi to samozřejmé.

Od doby co se ke mně syn vrátil jsem však potah ještě nezahlédla (proč asi). Zatím mu to nevyčítám, je tu krátce, ale mám obavy, že ten čas přijde.

Proč mi to ale vlastně vadí? Dveře do koupelny jsou stále zavřené a tak to nijak nekazí estetický dojem z celého bytu. Návštěvám je to nejspíš taky jedno. Že by šlo jen o ten hloupý potah se mi zdá směšné.

A tak se ptám: Proč nám tolik vadí zvednuté prkénko?