První setkání

Už nějakou dobu si píšeme. Viděla jsem jeho fotku. Slyšela jsem jeho hlas. Chce se sejít. A já taky.

Smluvený den, smluvené místo. Je tam! Poznám ho okamžitě. Je ještě hezčí než na fotce. Polibek na přivítanou. Letmý, nesmělý, ale přesto moc hezký.

Jsem nervózní. Takže mi pusa jede na plné obrátky. Příval slov nedokážu zastavit. Zatraceně, aby mi neutekl. Zatím to vypadá, že stíhá. Daří se mi pustit ho ke slovu. Hlavně ho nevyplašit.

Jdeme kolem kavárny. Je ještě docela hezky, tak si sedneme na zahrádku. Káva. Voda. Příjemná společnost. Jsme domluveni, že když v tom neuvidíme budoucnost, řekneme to na rovinu. Celou dobu doufám, že to neřekne. Objednává si další pití. Dobré znamení. Ale má zájem? Kdo ví. Jestli ano, poznat to není.

Máme dopito. Začíná být chladno. Krátká procházka po městě. Naše kroky vedou zpátky k autu. Hlavou mi víří tisíc otázek. Co mám dělat? Ví, že chci víc? Nemluvím moc? Nemluvím hloupě? Co se mu asi tak líbí? Mám něco udělat?

Jsme u auta.

"Tak se měj hezky, já už pojedu," říká on.
Cože? Né, ještě neodjížděj! Křičí zoufale hlas v mé hlavě.
"Nechceš si na chvíli sednout do auta?" ptám se já.

Opírám si o něj hlavu. Objímá mě. Tiskne mě k sobě. Hezky voní. Jeho doteky jsou příjemné. Zavírám oči a vychutnávám si ten okamžik.

Polibky. Doteky. Ruka v klíně. Ta moje v jeho. A jeho zase v mém. Cítím jeho tvrdost. On moji vlhkost. Ruce na průzkumu. Potkávají se. Prsty se proplétají. A zase se opouštějí, aby mohly prozkoumat všechna zákoutí. Každé vzrušivé místo. Každý centimetr. Rty se hledají. Hladově se do sebe vpíjejí. Obnažená prsa. Ztuhlé bradavky. Vzrušení. Slastné vzdechy. Propletená těla.

"Chci tě!"