Když láska odchází

Kouká na sebe do zrcadla a zničeně šeptá: "Tak to je síla. Takhle přece nemohu do práce." Monokl se vybarvuje a je jasné že tohle ničím nezamaskuje. Pomalu se otáčí a syká. Pohmožděná žebra a nohy plné modřin bolí. Bolí víc než by kdy byla ochotná připustit. Co se týká boleti, tak tu znám do posledního kousku. Manželství. Se svojí láskou. Už ani neví, kdy dostala první facku. Zničený život ji letí hlavou a propadá mezi prsty. Tak zase telefonát do práce: "Ahoj, nezlob se, dnes nemohu přijít. Je mi strašně. To víš, ty moje dny." Slyší jak vedoucí rezignovaně říká: " já vím, k doktoru nepůjdeš a chceš to jako neplacený volno, viď."Nečeká na odpověď a říká:"Jednou s tím budeš muset něco dělat." Něco zamumlá a položí telefon. Aspoň jedna starost pryč. Přemýšlí, kde se stala chyba. Vždyť se měli tak rádi. Včera to bylo jedno z těch horších. A vlastně ani neví proč. Jen ví co bude. On si přijde z práce v ruce kytku a přihlouplou omluvu. Ona bude dělat jako by nic. Tak takhle si manželství doopravdy nepředstavovala. Lehá si na postel a brečí.

Ahoj, co děláš? Ty spíš? No to si snad děláš srandu, celej den prospat. Koukej patnáct růží. "Ježíši, já jsem prospala celý den" myslí si. Vše jí bolí a poslouchá jeho plány:" Uděláme si hezkej večer. Udělej řízky a salát". Potichu odpovídá, že na salát nemá věci. Chyba. Vidí jak zatíná zuby. Ovládne se a říká:" I s chlebem jsou dobrý". Sedí u stolu a poslouchá jeho monolog. Před sebou první skleničku vína a on dopíjí druhou lahev. Únavou se jí zavírají oči. Ticho. Najednou slyší: " No ty mě snad neposloucháš". Trhne sebou a přikrčí se. A jen slyší:" co je to za nápad, k večeři chleba. Koukej udělat aspoň hranolky".

Nejistě vstává a zapíná friťák. Čeká až se rozpálí a přitom slyší nadávky a poznámky, že nebude čekat věčně. Vyndá z mrazáku pytlík a roztřesenými prsty ho trhá. Několik hranolek spadne na zem. Z obýváku slyší televizi a pořvávání rozezleného muže. Najednou je za ní a řve:" Ty střevo blbý, ty budeš házet jídlo po zemi?" Napřáhne a ona se přikrčí. Neuvědomuje si co dělá a celý žhavý obsah friťáku na něj vychrstne. Pak už to jde ráz na ráz. Zničeho nic se jí vrátila stará rozhodnost. Záchranka. Policajti. Nezapírá a nic nepřikrášluje. Ano, polila jsem ho. Ne nebyla to nehoda. Dokonce se jí zdá, že to říká hrdě. Policajti ji odváží a ona v cele usíná. Usíná s takovým klidem jaký už dlouho nezná.

Zvuk dveří ji probudil. Malátně kouká na manžela který říká:" Ty spíš? Ty jsi prospala celej den?" Kouká na kytici růží a počítá. Patnáct. On to byl jen sen. V duchu si opakuje:"Zase jen mizernej sen."