Druhá šance...

Jednou před několika lety v únoru jsme s kolegou a s manželkami šli na ples,byl to sobotní večer.Tak jsme se bavili tancovali,jedli a pili.Vyhráli jsme nějaké drobnosti v tombole,prastě super večer.Domů jsme dorazili kolem páté hodiny ráno.
Tehdy jsem měl jen jednu dceru a ta byla na hlídání u mých rodičů.
Přišli jsme domů,lehli a spali.Vzbudili jsme se před obědem,osprchovali se,pomilovali se ve sprše a jeli k našim.Tak oběd,káva,zákusek a šli domů.
Hrál jsem si dcerou a pomalu se chystal do práce.Večer ve 20.00Hod jsme měli vyjíždět do Italie.
Kolem čtvr na osm,jsem už nabíral kolegu a jeli jsme na firmu.Vybalili jsme se a chystali se na výjezd.Kolega měl tehdy pět malých dětí,takže toho taky moc nenaspal.Shodli jsme se na tom že to bude těžká noc.
A byla...
Vyjeli jsme a s vypětím všech sil jsem to dotáhl před Vídeň.Kolega sedl za volant,já si lehnul a momentálně usnul.Kolega jel asi dvě a půl hodiny a sjel na parkoviště že už dál jet nemůže,že mu padá hlava unavou.
Tak jsem vstanul a rozhodl se jet dál.Už jsme měli v Italii nakládku domů,tak bylo třeba jet.
Vyjel jsem,uvařil si kafe a snažil se soustředit na cestu.Ani nevím jak dlouho jsem jel.Kolega spal vedle mě na sedadle.Jel jsem koukal před sebe.
Najednou mě probralo divoké trhnutí.Koukám před se a jedu jedněma kolama po trávě,jedněma po cestě,opřený bokem kamiónu ty betonové dělící svodidla.
Držel jsem oběma rukama volant,stál jsem na brzdě a snažil se vyjet z té trávy.
Vtom se ozvala děsná rána,byli jsme oba zasypaní střepy...
Víte jak se říká,že těsně před smrtí vám proběhne před očima celý život?
Mě celý neběžel,jen jsem viděl první rande s mou ženou a narození dcery.Ten okamžik,jak mě poprvé chytla tou svou malilinkatou ručičkou za prst...
Obě se na mě koukaly a usmívaly se...
Kolem nás v kabině se valely všelijaké veci.Oblečení,jídlo,kusy palubovky,prupisky prostě všechno co má jinak své přesné místo.
Koukali jsme na sebe. Po tom jsme se ujistili že jsme oba v pořádku,můžeme se hýbat,jsme se snažili vystoupit.
Kolega vystoupil a já se snažil dostat ven.Nakonec se mi to podařilo a vystoupil jsem na to betonové svodidlo...
Vystoupil jsem a přepadl mě hrozný kašel,kašlal jsem střepy s rozbitého čelního skla a dokonce jsem i zvracel...
Když jsem už byl schopen normálně dýchat koukám co se to vlastně stalo.
Kamion stál na kolech ale uprostřed kabiny měl promáčlinu jako by narazil do nějakého sloupu.
Rozhlížím se kolem sebe na cestě lezela celá ta konstrukce na dálniční značky,pod kterými se normálně projíždí... Jak jsme sjeli mimo cestu,tak jsme kabinou jednu nohu té konstrukce prostě urazili a celá ta brána i se značkou spadla na dálnici...
Za náma naštěstí nikdo nejel,tak se nikomu nic nestalo.
Pak přijela policie a hasiči,silničáři,kteří hned kolem nás odváděli dopravu.
Jeden z nich pak zamnou přišel,vzal si mě stranou říkal mi,že jsme měli obrovské štěstí.Letos totiž všechny ty brány vyměnili.Měnili ocelové za hlinikové...
Kdyby byla ještě ocelová,tak jsme tady asi nebyli...

Odnesli jsme to jen s pár modřinami a mým naražený ramenem od bezpečnostního pásu.
Kamion šel do šrotu... Tedy tahač...Paradoxně to bylo v období krize a pojištovňa za něj zaplatila víc,než kdyby šel na prodej...
Od té doby jsem se zapřísahal,že kdykoli na mě půjde únava,okamžitě zastavuju na prvním parkovišti...
Pořád mám totiž ve velmi živé paměti,ten telefonát manželce že jsem vpořádku...
Jsem rád že jsem dostal druhou šanci...
Kdykoli jedu dnes do Italie a míjím sjezd na Lieboch,zatroubím...
Dnes už je ta brána přez oba směry dálnice...Nevím jestli je to díky mě. Možná ano...

Tento blog je věnovám RAMAROVI, který měl dnes vnoci autonehodu a udělal pár kotrmelců se svým autem...
Doufám že Tě z nemocnice co nevidět pustí,budeš brzo vpořádku a vrátíš se mezi nás.
Držím palce kámo...

Fred.