Ten pocit?

Jak myslíte,že dlouho trvá zamilovanost?Jak poznám,že tento stav opadl?Opravdu něco takového existuje nebo je to jen ospravedlnění chování partnera po nějakém čase?Kde je ten zakopaný pes?Jsem tak špatný člověk,že si nezasloužím to co v prvních týdnech,měsících?Není lepší mít toho druhého jako kamaráda(ku) s výhodou?Pokládá si někdo také tyhle otázky?Našel někdo odpovědi? Seznámil jsem se s krásnou,inteligentní a celkem úspěšnou ženou.Byla stejně stará a stejně jako já svobodná.Jen co nás rozdělovalo byly kilometry a málo společného času.A tak přišla taková malá domluva,že se budem vídat a když si někdo najde partnera na vážno,tak...se uvidí.Náš "vztah"trval bezmála dva roky.Někdy jsme se viděli třikrát někdy čtyřikrát do měsíce.Navštěvovali jsme kina,chodili za sportem,na večeře apod.Vždy jsme se drželi za ruce,líbali a jinak oňufávali.Prostě tam byl ten pocit,že ji na mě záleží,že mě má ráda a když jsme se vítali,tak měla tu natěšenou jiskru v oku.Bylo to něco naprosto úžasného.To co jsem dával já jí ona mi oplácela snad ještě víc.Tím pocitem co jsem z ní měl.Ona měla na mě stejnou chuť jako já na ní a byla v tom vztahu vášeň,chtíč a touha z obou stran o uspokojení toho druhého.Ano trápil ji život singl,ale i přesto,že jsme nechtěli ani jeden opustit svoji práci a zázemí,tak to vše takhle krásně fungovalo.No našla si chlapa.Nevím,jestli mi to řekla hned nebo čekala,jak se to vyvine než mi to oznámila.Já pocítil....směs emocí.Radost z toho,že našla něco co chtěla,ale já tím přišel o úžasnou ženu.Nechtěl jsem ji narušovat nový vztah.Ani já bych nebyl rád,že mi někdo leze do zelí.I tak vždy byla připravená se mnou zajít na večeři nebo do kina.Ale z mé strany by to byl průšvih.Nevydržel bych vedle ní jen tak "na sucho" :-)

Pak přišla po čase do mého života jiná žena.Už na začátku ale bylo jasné,že tenhle vztah bude vážný.Děvče skoro o deset let mladší,krásné,usměvavé a světe div se sbalila ona mě.A tak jsem zas zažíval ty krásné chvíle jako v tom vztahu výše zmíněném.Opět jsem našel ten pocit.Milá,pozorná,polibky kdykoliv a kdekoliv,oňufávání i ta jiskra v oku,když jsem přišel z práce. Přišel však den kdy jsem se necítil fit a tak jsem poležel o něco déle.Přišlo něco nad čím jsem se musel zamyslet a začal jsem vnímat jiný stav věcí.Dostal jsem upozornění,že není umyté nádobí.Banální věc.Vždy jsem se snažil partnerkám pomáhat a ona to věděla,že pomáhám.Najednou zjišťuji,že už to není takové.Já sice byl pořád líbající,oňufávající,pozorný,ale ten pocit...ano už to nepřicházelo tak z druhé strany a nebylo to poprvé ve vážném vztahu,který jsem měl.Zjišťuji,že najednou fungujeme jinak.Zkusil jsem nadhodit téma milování a že ji chybí vášeň.Říkám si jak vášeň.Vždyť na ni dorážím tu i támhle,ráno v poledne i večer.Najednou je utahaná,je někdo doma,necítí se fit.Chlap v tom není a tak si říkám,že by přešlo to období zamilovanosti?Jak může chtít vášeň,když mě odmítá?A tak jsem zaujal její postoj.V domácnosti jsem fungoval stále stejně ovšem v posteli jsem najel na její notu.Začal jsem "ne"dělat věci které ona nedopřávala mě.No a jak asi to vše dopadlo?Sice všechna voda nakonec steče dolů a Stázynka se dostane Kubovy za ženu,tak tady to tak nedopadlo.Člověk by to rád nějak řešil a i ta komunikace někdy vypadá nadějně.No prd platné.Já ten pocit potřebuju.Je to můj chléb,můj smysl života.