Promarněné šance

Tak jsem si tak za vzpomínal a napadlo mne jedno téma. Jelikož se řídím heslem "lituj jen toho, co jsi neudělal", vzpomínám na jednu šanci, které opravdu lituji. Takže:

Bylo mi asi 18, mladý a nezkušený. Rodinná dovolená ve střední Itálii a s námi nádherná delegátka (pro mladého kluka opravdu sen, sexy postava, blond vlasy, věk tak 25). Jelikož po celém dni delegování českých turistů toho měla asi dost, trávila večery s námi (rodinou a známými) popíjením a klábosením do pozdních nočních hodin.

Jednou už hodně pozdě pronesla, že se bojí jít sama k sobě a tak jsem se gentlemansky nabídl, že ji doprovodím. Souhlasila a šli jsme. Po příchodu k ní se zeptala, jestli nechci dál, že má nějaký víno a zatím se sprchne.

Měl jsemuž trochu alkoholu v sobě a tak jsem na nabídku dalšího odpověděl: " ne dík, už jsem dnes vypil dost, hezky se vyspí", a šel jsem zpět s pocitem, jak jsem svůj sen ochránil před bandou násilníka, opruzů a jdoví čím ještě.

Po příchodu do našeho apartmánu, kde pomalu dohasínala zábava, na mně všichni vytřeštili oči a o 5 let mladší bratr se zeptal: "co tu děláš?"

V tu chvíli mi došlo to, co chápal i zbytek rodiny včetně 14ti letého dítěte. Jsem prostě vůl.

Mimochodem, další šanci jsem nedostal a slečna se mnou potom takřka nepromluvila.

A co vy? Máte někdo podobnou promarněnou šanci?