Trajekt...

Nedávno mi jeden blog,připoměl jednu příhodu z trajektu do Anglie.Stáli jsme tehdy a v Dunkerque a čekali na trajekt.Podařilo se nám stát mezi prvními na najíždění na trajekt.
Při čekání na loď,jsme se už nachystali, že si zajdem do sprchy.Najeli jsme na loď,rychle pozamykali auto a šli k výtahu.Vyjeli jsme do čtvrtého patra a šli do kamioňácké jídelny.
Jde tam o to dostat se mezi prvními k jídlu (jak jinak,že?),když totiž příjdete pozdě,už není kuře,nebo ryba,nebo hranolky.
Tak jsme tam vyběhli,kolega do šel do řady a já do sprchy.Vždycky se snažím osprchovat dříve než trajekt vyjede,pak se totiž může stát, že jsou vlny a člověk pak v kluzkém sprchovacím koutu lítá jako hrášek v konzervě. (Což už se mi taky stalo...)
Dal jsem rychlou sprchu a šel jsem za kolegou.Vzal jsem si tácek,příbor,talíř.Dal jsem si Fish and chips,což je vlastně smažené rybí filé s hranolkama.K tomu nějakou zeleninu,majonézu a pití. U kasy jsem zaplatil něco přez čtyři libry a šli jsme jíst.
Kolega si dal půlku kuřete s braborem a zeleninu.
Za chvíli se trajekt začal třást,otočil se v přístavu a pomalu vyjel na moře.Jedli jsme a koukali ven.Začalo dost foukat a přestože bylo léto,byly vidět že se dělají vlny.
Dojedli jsme a dali si ještě kávu.Zase jsme se zamýšleli nad tím ,jak si někteří řidiči naberou na talíře tolik jídla,které pak stejně nesní jen proto,že je to za jednu cenu.
Najednou cítíme jak se příď trajektu propadá,aby vzápětí hlasitě pleskla o hladinu.K nebi vylétla sprcha mořských kapek,které dolétly až na naše okna...
To je přesně ten okamžik,kdy začnu myslet na to, jestli jsem ten kamión zabrzdil,nebo nezbrzdil...
Stává se mi to pravidelně každou cestu.
Další vlna...Příď zase pleskla a naše okna osprchovala mořská voda.Už se to solidně houpe.
Rozhlížím se kolem sebe a pozoruju ty přežrané řidiče,jak začínají blednout.
Kouknu na kolegu a ten taky už je bílý jako stěna.Rosí se mu čelo...Nikdy mu to nevadilo,ale všechno je jednou poprvé.
Říkam že půjdem ven na palubu,ať je na čerstvém vzduchu.Odcházíme a všichni kolem nás pobaveně pozorují,jak občas šlápnem do prázdna,protože nám podlaha zrovna uhnula.Jdeme jako kdybychom šli z flámu.Nakonec se nám ve zdraví podaří dojít na palubu.Chvíli koukáme na moře a na vlny,jak se rozbíjí o příd lodi a uhýbáme sprchám mořské vody.
Pak si jdem sednou na lavičku u stolu.Sedíme a kecáme.Kolem nás je několik turistů a pak hlavně kamioňáci.Člověk za ty roky už ty řidiče prostě pozná.
Najednou se otvírají dveře z restaurace pro turisty a z nich vychází snad deset krásných studentek.Všechny na sobě mají legíny a teplákové bundy.Je to asi nějaký sportovní oddíl,snad gymnastky nebo volejbalistky...
Stojí opřené o zábradlí a špulí na nás ty své nádherné prdelky...
Okamžitě přestávám slyšet na pravé ucho a v šortkách mi hned dělá stan.Koukám na kolegu,ten se taky blaženě usmívá a má už normální barvu ve tváři.
Děvčata pozorují vlny a s každou sprchou mořské vody se smějí a schovávají se před ní.
Jsou tam snad všechny druhy,blondýnky,černovlásky,hnědovlásky i jedna zrzka.
Jak fouká vítr a tlačí jim ty teplákovky na prsa,rysují se tady,dvojky,trojky a jedna slečna má snad čtyřky.Vůbec nechápu jak při takové štíhlé postavičce může mít takové kozy...
No prostě radost pohledět.Oči neví,kterou znich svléknout dřív...
Ze strany se ozve bolestivé syknutí,koukám co se děje.Nějaký chlap tam mává rukou,spálil se cigaretou jak zapomněl kouřit při pohledu na tu krásu....

Prdelky a kozičky se dále natřásají a všichni zcela bez ostychu čumí.
V tom se otevřou dveře a vnich stojí žena.Na první pohled přísná,se stylovymi dioptrickými brýlkami.Vysoká,štíhlá,špinavá blondýnka s vlasy sepnutými do dokonalého culíku.Jediný vlas jí nestojí křivo,vše je srovnané s něměckou precizností,jak ostatně čtu na jejím levém prsu. Nápis Germany mluví za vše.
Na krku se houpe píšťalka a ona se rozhlíží kolem.Musí si připadat jako v Jedličkově ústavu.Chlapi stojí,čumí,skoro slintají,boule v jejich rozkrocích jsou zcela očividné...Holky blbnou u zábradlí a smějí se.
Všichni chlapi,zasněně čumí na její svěřenkyně...
Podívá se do očí jednoho chlapa-ten tam zrovna šuká jednu její krásnou blondýnu...
Podívá se do očí druhého chlapa-tomu zrovna kouří jedna černovláska...
Podívá se do očí třetího chlapa-ten zrovna šuká zrzku zezadu a líbá se s hnědovláskou...
Podívá se do očí čtvrtého chlapa-ten zrovna nad ní stojí,drží ji hlavu za ten culík a stříká ji semeno na ty její brýle...
Ke mě pohledem naštěstí nedošla,když se vzduchem ozve ostrý hvizd píšťalky.Všichni sebou trhnou a vracejí se do reálu.
Dívky se okamžitě seřazují,za ostrých příkazů učitelky,nebo trenérky,nebo co to je.
Rychle mizí v útrobách lodi.Ona se po nás ještě pohrdavě rozhlédně a chystá se jít za děvčaty.Otočí se do dveří a jak do nich chce vstoupit,loď narazí na vlnu a dveře ji o kus "uhnou"...Čelem naráží do gumového těsnění,ztrácí rovnováhu a padá k zemi.Sedí tam na zadku a nechápe co se děje.
Chci ji jít pomoct,ale jsem penisem šprajcnutý o desku stolu.Musel bych odejít i se stolem,který je s lavicí v jednom kuse.
Palubou se ozývá hlasitý škodolibý smích.To má za to,že nám odvedla holky...
Trenérka rychle vstáva,rudá jako sovětská vlajka.Každou rukou drží jednu stranu futer,aby se už teď bezpečně trefila.Mizí uvnitř a provází ji stále hlasitý smích.
Za chvíli už je ale ticho a chlapi smutně koukají ke dveřím.
Vrací se mi sluch do pravého ucha a boule na šortkách mizí.Otočím se vedle na kolegu,který už zase bledne před očima.
Ozývá se hlasité plesknutí a sprcha mořské vody zase letí kolem paluby.
Kolegovi se zase rosí čelo a jen znechuceně pronese:
"Tak a je to zase tady..."

Fred.