Jízda

26.1.2015 11:19 · 773 zhlédnutí broniro

Tak mě nějak Vata navedl na nová písmenka. ..
Potichounku otevírám dveře..jako dveře kostela..žádný nežádoucí zvuk nesmí rušit tuto chvíli. Pohledem Tě laskám, když se pomalu blížím ..očima se s Tebou mazlím.. hladím Tě..vibrujíc vzrušením když Tě pomalinku, opatrně, kousíček po kousku odhaluju..Hltám Tvoje tvary, nasávám vůni, jsem vzrušením pomalu nepříčetná..poprvé přejedu dlaní po Tvém těle..tam, zpět..vychutnávám si ten pocit naplno, tu jemnost kůže, ladné tvary..miluju Tvé zvuky..to škrtnutí startéru, první tóny motoru..než se zahřeješ stírám smítka prachu, která Ti ulpívají na laku..poslouchám to tiché brumlavé předení a kochám se ..zapnout bundu, dotáhnout řemínek přilby, rukavice..Vyšvihnu se Ti do sedla..ten první dotek, první pocit..svírám Tě mezi stehny..jako tělo muže..jsi stejně silná,stejně ladná, stejně vášnivá, stejně nevypočitatelná..stejně něžná, stejně bouřlivá..dokážeš příst jako sytá kočička, řvát jako rozvzteklená puma..řadím, přidáávám pomalu plyn a Ty začínáš zpívat..Miluju Tě, moje Shadow, můj Stíne..Ty pocity před jízdou a při ní jsou tak blízko milování..Mám v nich ale i pokoru, úctu k silnému stroji..Stroji, díky kterému jsem volná, svobodná..Cítit tohle znova s mužem..a zemřít..Být svázaná citem, ale přitom volná jako ptáci..Dávat tuny lásky a něhy..a dostávat je zpět..sdílet běžný život, dělit se o radosti a starosti...Ale zase to cítit a žít..