Smrt lásky, ať žije láska..

Proč tak bolí, když umře láska? Vždyť je to jen cit..nic, co by se dalo pohladit, zvážit, polechtat, políbit, obejmout.. A tuplem..Proč mě tak bolí, že ten,( který mě trápil tolik let, zradil mě, podváděl, ublížil mi,)že on má novou lásku? Je to pro moji povahu? Že nepustím ze svého života nikoho z bývalých? Že se vrací, jako přátelé nebo kamarádi? Semtam na kafe, popřejí pěkné svátky..Že svým způsobem je mám pořád ráda..že mi záleží na tom, aby se měli fajn? Mám to prostě dané..jaká jsem..jiná nebudu.Ani nechci. Mám se totiž moc ráda. KONEČNĚ. Tento měsíc přibyde na mém těle moje vlastní tetování..moje vlastní značka quality..hledala jsem 8 let..co,jak, kam?? Mám to..vystihuje to moji duši, můj postoj a náhled na svět..Dostala jsem tam všechny svoje 3 nejvyšší životní hodnoty..možná je zná i pár věřících, ale oni je neuvidí..No a ostatní půjde v jiném/ých znáčku/cích jinam..ALE..Jak se smířit s tím, že TO něco ( pro co jsem 13 let žila, snažila se to zachránit, ale vlastně to raději poslední 2 roky vědomě topila, jako kotě k kýblu ) TA Láska..umřela..A Já jsem jako Fénix..a mám vstát z popela..a přitom se cítím jako boxovací pytel po MS..JAK to mám kuva udělat...když je mi.. tak hrozně..Jak znova uvěřit chlapovi, že udělá všechno, ale úúplně všechno pro to, abychom spolu zůstali až do smrti smrťoucí..Zemřela láska..Ať žije láska..