Dvě zlomená srdce

Před lety jsme tvořili neoficiální pár...byli jsme milenci. Byl to hezký klidný vztah plný sexu, povídání, radosti a porozumění. Trval docela dlouho a jak to časem bývá...začal ztrácet na kvalitě, intenzitě... pomalu se vytrácel. Ač jsme oba cítili, že se blíží konec....nedokázali jsme si to přiznat. Tak se stalo, že se konec nevydařil podle plánovaného scénáře, ale měl dramatičtější průběh. Chvilku jsem se na něj zlobila, ale po odeznění emocí jsme začali zase komunikovat. Dá se říct, že jsme zůstali přátelé. Jednou za čas jsme se potkali na AM nebo písli přes mobil. S usměvem i nostalgií jsme vzpomínali na "staré dobré časy". Později jsme si dokázali přiznat, že už oba máme někoho jiného...občas jsme si postěžovali co v novém vztahu nefunguje nebo naopak pochlubili co klape...co nového jsme v sexu zkusili...zalitovali co jsme spolu nestihli ...občas jsme si i zalaškovali. Oba jsme v jádru citlivé duše a vztah (i když jen milenecký) prožíváme i s jistou dávkou citů. Sex vnímáme stejně ...potřebujeme tu omáčku kolem, nejen uspokojit hormony. Před nějakou dobou nebyl ve své kůži...byl nemluvný, smutný, zklamaný z nové "lásky", ale zároveň na ní nemohl zapomenout. Znám ho a věděla jsem, že je zničený. Slova utěchy jsem si neodpustila i když jsem věděla, že jsou k ničemu. Netrvalo dlouho a prožívala jsem to samé...zklamání, smutek, sebelítost.... I já jsem se svěřila a začali jsme si notovat....přesvědčovat se navzájem, že čas všechno zahojí, že jsme NEJ a kdo to nepozná...není nám hoden:)) Otřepané klišé, ale pořád funguje:) Postupně jsme přešli do důvěrnější komunikace. Ve vtipech jsme si začali pohrávat s myšlenkou občasných společných intimních chvilek. Něco jako přátelská výpomoc při nedostatku sexu. Vždy jsme to po hlubším uvážení zavrhli. Od rozchodu jsme se neviděli a tak jsme se několikrát domluvili alespon na kávu. Bylo o čem povídat...to nám vždy šlo stejně dobře jako sex. Nikdy to ale nevyšlo...

Zase se s někým vídá a já jsem také na začátku něčeho nového...ale ani jednoho to neuspokojuje jak by jsme si představovali. Nemůžu mluvit za něj, ale myslím že je to jen snaha zapomenout na bývalé "partnery". Jemu chybí častější sex...já se k němu ještě nedostala. A co si budeme povídat...oba máme sex rádi a žít bez něj je jako žít napůl:)

Dnes napsal. Hned jsem poznala že je něco jinak a tak jsem se šla rovnou k věci. Nespletla sem se, vybalil to bez okolků. Pár SMS a dávno domluvená káva se změnila na pozvání... pokec s lahvinkou u něj. Kývla jsem. Nebylo to unáhlené rozhodnutí. Zvážili jsme zda děláme dobře...zda to nebude něco jako "honem něco urvat pro uspokojení těla". Došli jsme k názoru, že sázíme na dobré vztahy a ověřený kvalitní sex. Věřím, že nám spolu bude dobře po všech stránkách....známe se, víme co čekat a nečekat. Bude to pokračování v poznávání nového...tentokrát sex bez vztahu, nároku na druhého. Doufám, že se stejně dobře budeme cítit i ráno a nikdo nebude litovat. Třeba opravdu jen pokecáme, popijeme...kdo ví:) Někomu, kdo něřeší s kým, kde a jak dělá sex to asi přijde jako směšné psaní:)....Chápu, každý to máme postavené jinak. Pokud má někdo potřebu kritiky, rady, nebo má podobnou zkušenost...sem s tím:)) Pořád je čas couvnout, aby dvě zlomená srdce neskončila rozcupovaná a v pr...:)