rande z Václaváku

Určitě jste si všimli, že má snaha o seznámení se se nesetkává zrovna s úspěchem. Nechtěla jsem z toho obvinit pouze mužské plémě a usoudila jsem, že i ve mně by (možná) mohla být chyba. Zda nejsem tedy příliš vybíravá?Protože jsem žena činu, rozhodla jsem se pro to také něco udělat. Doma jsem si vyrobila transparent s nápisem Jsem svolná se seznámit a vyrazila vstříc Prahou. Ještě před tím jsem trochu bojovala s úpravou svého zevnějšku. Přišlo mi paradoxní,abych se příliš fintila,když sama hodlám býti nevybíravá, a tak jsem zvolila ležérní ohoz a jen decentní úpravu zevnějšku. Vzala jsem malířský váleček a aplikovala jen tenký nános makeupu, což mi přišlo vhodné.Místo pekelně rudých rtů jsem vybarvila jen decentní cihlovou barvou. Jako ležérní oblečení jsem vybrala sako oblečené na holou kůži a vypasované džíny.

Bez větších komplikací jsem dojela až ke koni, kde jsem roztáhla svůj transparent. Prvních několik desítek minut jsem se setkávala jen se zájmem turistů, kteří měli neskonalou touhu se se mnou vyfotit. Je fakt, že jsem si tím vydělala pár kaček, které bych v případě úspěchu mohla investovat do mého potencionálního rande.

Po pár dalších minutách přijel televizní štáb a chtěl abych mu celou svou situaci vysvětlila. S ne příliš velkým nadšením jsem svolila k rozhovoru. Bylo mi jasné,že když mě budou obtěžovat reportéři,asi těžko najdu svou oběť. Ptali se mě,zda bych neměla větších úspěchů, kdybych tam stála více obnažená, ale jelikož jsem si doma nesladila spodní prádlo (nebo spíše nechtěla poukazovat na absenci podprsenky) ,rozhodla jsem se zůstat oblečená. Nakonec odjeli a nechali jen jednoho kameramana sledovat mou situaci.

Zřejmě máme v Praze příliš uspěchanou dobu,nebo možná muže co neumí číst,případně velkou spoustu stydlínů, každopádně dlouhou dobu si mě téměř nikdo nevšímal. V tu chvíli jsem už lehce propadala panice a zcela jasně ze svého neúspěchu začala obviňovat všechny muže. Když jsem byla na vrcholu rozhořčení,přistoupil ke mně mladík, který si nejspíš byl na úřadě vyzvednou svou první občanku, a pozval mě na to vytoužené rande. Jelikož jsem si nemohla vybrat, musela jsem souhlasit,koneckonců ani osouložit ho by už nebylo trestné. A tak jsem mu za své peníze, vydělané fotografováním s turisty, koupila dva kopečky zmrzliny a usoudila, že tudy cesta nevede.

Až uvidíte ve večerních zprávách reportáž o zoufalce z Václaváku, vzpomeňte si na mě.

Brzy na viděnou

Soft