Jak jsem si udělal radost...

Udělal jsem si radost,takovou malou radost.
Rozhodl jsem se,že si uvařím fazolačku... Jelikož je vaření fazolačky pro mě obřad a běh na dlouhou trať,musel jsem si vše připravit.
Koupil jsem si u řezníka uzená žebra,která jsem dal vařit. Libá vůně uzeného se nesla celým bytem.Karla dokonce zaujala natolik,že odmítal opustit kuchyni. Každého ,kdo se přiblížil ke sporáku,pečlivě sledoval zrakem hladového vlkodava.
Když už maso opadávalo ze žeber,vytáhnul jsem žebra ven a dal je pro jistotu za okno chladit. Přeci jen Karlovi po té zbodnuté bábovce už nevěřím.
Vytáhnul jsem si dva pytlíky červených fazolí a dal je namočit do toho uzeného vývaru.Trochu vývaru jsem si odložil k zalití jíšky.
Obral jsem žebra,za pečlivé asistence Karla. Jistě,že jsem ho nenechal o hladu a dočkal se křupek ze žeber.
Obrané maso jsem dal do lednice a těšil se na další den.
Druhý den jsem dal fazole do tlakáče,přidal nové koření,celý pepř a bobkový list.Jakmile začal tlakáč syčet,stopnul jsem si 45 minut a poté nechal fazole dojít.
Nakrájený uzený bůček na kostičky,jsem přidal k nakrájené cibuli a obojí osmahnul na oleji. Když začínala cibulka hnědnout,přidal jsem mouku a pečlivě míchal. Takto jsem odpaloval mouku asi deset minut,zalil zbytkem studeného uzeneného vývaru. Pečlivě jsem jíšku rozmíchal metličkou a míchal celou dobu,dokud nezačala vařit. Poté jsem ji půl hodinky provařoval,dochutil jsem jí,podravkou,trochou mletého pepře,octem a cukrem. Já totiž vařím fazolačku na sladko-kyselo. Poté jsem jíšku smíchal s uvařenými fazolemi a znovu to celé nechal zavařit.
Vzal jsem dvě klobásky "z udírny" jak se přímo jmenujou,přeříznul je podélně napůl a pak na platky. Nakrajené klobásky jsem osmahnul na oleji a přidal do polévky.
Dochutil jsem polévku do finální verze kořením. Stáhnul jsem polévku ze sporáku a zamíchal do ní,jednu 12% smetanu...
A bylo hotovo. Naplnil jsem si tři zavařovačky 0,7L na závit,zavřel a postavil na víčko dnem vzhůru.
Měli jsme príma fazolačku na oběd,děti si dokonce i přidaly...
Ty tři zavařovačky jsem si vzal do práce,náramně jsme si s kolegou pochutnali,zvlášt když jsme si do ní ještě natrhali kousky chleba... Pravda,ozývaly se nám v kabině různé cizí zvuky a takové jako povrzávání...
Akorát na noc musíme nechávat otevřené střešní okno,jinak by nám při kolegově první ranní cigaretce hrozil výbuch...
Ale stejně tu fazolačku miluju... :-)

Fred