Plesové rito...

Něco z doby drožkařské...

Sedím v taxíku,venku je kosa a sněží. Pozoruju cvrkot lidí před diskotékou a pokuřuju své oblíbené zelené Marlboro. Nastartovaný motor tiše přede a jen šumění ventilátoru vhánějicího vzduch do vozu,dělá trochu hluk. Foukám vzduch na nohy,nesnáším, když mám vodu na gumách pod nohama zákazníků a taky ,aby kouř z cigarety krásně tlačilo pootevřeným okénkem pryč.
Mám chvíli klid,že to začne. Dnes je ples v kulturáku,šla tam spousta známých,takže je jisté,že budu jezdit až do rána.
Z myšlenek mě vytrháva zvonění mobilu. Automaticky ho zvedám:" taxi prosím..."
" Čau,jezdíš dneska celou noc?" ten hlas znám,ale hned nevím kam ho zařadit.
"Zdarec,no určitě minimálně do pěti rána budu" odpovídám.
"Supr,tak my cinknem,jsem na plese a budem potřebovat nějaké odvozy" odpovídá znamý hlas a mě se vybavuje i tvář volajicího. Je to Petr z pneuservisu,co mi pravidelně přezouvá auto.
"O.k,stačí zavolat..." a pokládám mobil,zrovna když mi nějaká slečna bere za kliku dveří.
"Dobrý den,jste volný" ptá se mě zvonivým hlasem,velmi hezky urostlá slečna s hlubokým výstřihem,ve kterém se pohupují krásná dívčí ňadra...
Napadá mě asi sto odpovědí na tuhle otázku a stejně vybírám tu nejslušnější...
"Slečno volný nejsem,jsem ženatý,ale stejně Vás rád svezu..." usmívám se na ni.
Slečna vysmátá,očividně trošku ovlivněna alkoholem usedá a vyjíždíme.
Dává mi adresu a je to směrem z města,ke kulturáku kde se koná ples. Po několika minutách zastavujem u jejího domku,platí mi a směje se. Dostávám solidní spropitné...
"Jsem ráda ,že jste mě přivezl bezpečně domů,pane ženatý taxikář..." usmívá se na mě a kouká mi chvíli do očí. V tu chvíli nevím co najednout odpovědět. Tak otevírá dveře a vystupuje. Zpoza upnutých džínsů na mě vykouknou krásné černé krajkové tanga...
Polknu nasucho a chválím boha za "bederky"...
"Dobrou noc slečno..." rychle se vzpamatovávám.
"Dobrou noc pane milý taxikář" odpovídá slečna,zavírá dveře a odchází k brance.
Pozoruju, jak se ji vlní zadeček ze strany na stranu,lem kalhotek jde stále vidět.
"Nobelovu cenu tomu,kdo před jejich branku dal tu velkou pouliční lampu,díky které vidím všechny detaily." pomyslím si.
Odjíždím,trochu do klouže na tom sněhu,ale mám přezuto. Zimáky jsou zimáky...
Přijíždím před kulturák. Stojí předemnou dva taxíky. Před kulturákem je živo,lidi pokuřují,baví se. Všichni v oblecích,ženy ve večerních šatech... Mám rád plesy...
Oba taxíky se obsazují současně,nějakou větší chlastpartyjou a odjíždějí.
Potahuju drožku ke vchodu. Zapaluju si cigárko a pozoruju ženské stojící před vchodem.
Stojí jich tam asi pět,pokuřují a živě debatují. Sedím ve tmě auta a můžu je nerušeně pozorovat. Moc jim to všem sluší... A ta stěmi holými zady,se mi hrozně líbí.
Potahuju z cigarety a koutkem úst vyfukuju dým do pootevřeného okénka.
Otevírají se dveře kulturáku a vychází krásná paní. Má na sobě rudé šaty,bez ramen,dlouhé ke kolenům. Hned mě napadá,že má moc krásné nohy. Na nohou rudé střevíce na podpadku,bosé chodidlo v takové botě ve mě probouzí hříšné myšlenky.
Dlouhé blond vlasy,krásně vyčesané,pospínané sponkama a několik ruliček vlasů jí padá na ramena. Po tváři je moc hezká,jen lehce namalovaná,přesně jak to mám rád.
Cupitá ke mě ve sněhu... Otevírám okénko.
"Dobrý večer,prosím vás jste objednaný,nebo nás můžete odvézt...?"
Koukám ji do očí,jsou nádherně modré... "Kurrrrrrrrva...." pomyslím si "to je vystavní kus..."
"Ehm,jistě že jsem volný... Nejsem objednán." odpovídám rychle a hlavně ať už zavřu tu hubu co mám dokořán z údivu na tím stvořením.
"Tak můžete na nás chvilku počkat,zajdu jen pro manžela..." odpovídá.
"Jistě,není problém..." odpovídám jí. Její vůně je tak nádherná,z hluboka se nadechuju.
Hmmm... Tak takhle tedy voní dokonale sexy žena...
Otáčí se a cupitá ke vchodu. V ruce kabelku a už stoupá po schodech ke vchodu.
Potahuju drožku úplně před vchod,ať se ke mě nemusí trmácet v tom sněhu.
Po chvíli se opět otevírají dveře a to krásné stvoření podepírá muže v obleku. Muž sotva plete nohama,šlajfku na hlavě její konec se houpal kolem ucha.
Vysedám,otevírám dveře spolujezdce a jdu paničce na pomoc. Beru ho z druhé strany pod paži.
"Hééj,vklidu nejsem tak opilý" rozkřikne se muž.
"To bych si nedovolil tvrdit,jen bych nerad,kdybyste ji třeba zlomil nohu,tady na těch kluzkých schodech..." odpovídám diplomaticky.
"Aha..." zabručí muž v obleku. Jeho krásná žena na mě koukne a obrací oči vsloup.
Posadíme ho na sedadlo spolujezdce,zavírám za ním dveře. Otevírám dveře tomu krásnemu stvoření. Usedá a když vkládá své nožky do vozu,tvrdne mi čurák a zaléhá v uchu. Mám neodolatelnou chuť ty nožky pohladit...
Zavírám za ní dveře a obcházím auto. Nasedám a startuju. Vypínám topení,nechci riskovat poblité auto. Pootevírám jen trošičku okenko u spolujezdce.
"Neboj,nebudu zvracet..." ozývá se muž v obleku "Jeď na Havířov,pak ti řeknu kam"
Oči mi střelí do zpětného zrcádka,panička zlehka kroutí hlavou a očividně je ji trapně.
"Poslouchej,já jsem Rosťa... A to je moja žena Markéta..." říká muž v obleku vedle mě,šlajfka se mu pořád houpe na hlavě,kouká na mě kalným zrakem.
"Já jsem Fred,rád Tě poznávám Rosťo..." odpovídám a koutek úst mi cuká od úsměvu.
"Frede,poslouchej. Mám cosik vypite,to je jasne... Ale řekni,líbí se ti moja baba?"
Kouknu do špígla. Panička si přikrývá dlaní oči,jako by se koukala do ostrého slunce.
Přemýšlím rychle co odpovědět... "Pochválit? Co jak ho to nasere? Nepochválit? co jak ho to taky nasere? Kurrrrrva to je situace,s ožralym nenamluviš" šrotuje mi mozek.
"Tak je to krásná žena,to je bez debaty..." rozhoduju se pro pochvalu.
"Fajna,že? Ty vole a jaku ma fajnu piču,to bys musel vidět..." vypadne z Rosti.
Málem jsem sjel do příkopy,jak mě tohle dostalo. Mrknu do špígla. Markéta se pomalu sune po sedadle směrem dolů,vidím na ni jak moc by chtěla být neviditelná.
" No o tomhle si ani netroufám pochybovat..." odpovídám s úsměvem.
"Kurrrrrva ty mi nevěříš..."odpovídá Rosťa a mračí se na mě.
"Rosťo fakt ti věřím,je to opravdu kus krásné ženské" odpovídám a doufám že ho uklidním.
"Ty vole,ty mi nevěříš... Markéto ukaž mu jaku maš fajnu piču..." Rosťa pustil další perlu.
"Prosím tě,buď zticha" ozve se zezadu zasyčení...
"Tak viš co? Co teraz dělaš? Poj ku nam na kafe,pokecame a pak ju oba vymrdame" vypadne z Rosti.
Až jsem se ztoho skoro zakašlal. Koukam do špigla,Markéta už je rudá jako její šaty.
"Prosím vás,nevšímejte si ho,on je hrozně navaleny..." špitla Markéta a dala Rosťovi pohlavek.
"Nééé,nic se neděje. Vklidu... " odpovídám a regulérně se už zubím na Markétu.
"Jaky ja su navaleny ty... Ne fakt,poj ku nam. Fajne ji vymrdame,ona Markéta fakt dobre mrda,šak uvidiš..." Rosťa se nenechává odbýt a pořád mele svoje.
"Pane taxikář,neposlouchejte ho..." odpovídá potichu Markéta.Než ji stačím odpovědět...
"Jaky pan taxikař? To je Fred,však sa už zname."otačí se Rosťa na Markétu.
"Rosťo prosím tě,buď už zticha,nic neříkej" prosí ho Markéta.
"A víš Frede jak fajně kuři? Kurrrrva ta fajně kuři. Šak uvidiš" nenechává se odbýt Rosťa.
Raději mlčím a jen občas střelím okem do špigla,Markéta kroutí hlavou,nevěřícně se usmívá.
Já už se řehním na celé kolo...
"Tu doleva a tam na koncu doprava" říká Rosťa "ukaž dej mi vizitku..." Brzdím před brankou.
"Market,zaplať ja idu vařit to kafe. Ideš ni?" Díva se na mě Rosťa tázavým pohledem.
"On už musí určitě jet,má tam další rita..."odpovídá rychle Markéta a hazí na mě prosebný pohled.Podává mi pětikilo a kývá,že zpátky nic nechce.
"No Rosťo,fakt budu muset jet" odpovídám trochu zklamaně.
"Ale pyču tam máš,poj a neser mě" vypíná mi motor a vytahuje klíče. Klíče mizí v jeho kapse.
Koukám na Markétu... Dívá se do nebe a očividně počítá do deseti.
Otevírám dveře a vystupuju obcházím auto a ejhle,ten cyp Rosťa už je za brankou a šmaruje ke dveřím.
Zavírám dveře auta.Markéta stojí vedle mě a přešlapuje.
"Promiňte Frede,nevím co to do něj vjelo... Je mi tak trapně,omlouvám se..."
"Zatím se nic neděje,musíme z něj dostat moje klíče" odpovídám.
Oba procházíme brankou,Markéta jde předemnou. Má opravdu krásné nohy,zaléhá mi v uchu,než stačím odtrhnout pohled.
Asi cití jak si ji prohlížím,protože klopýtne... Chytám ji kolem ramen a pomáhám nabrat ztracenou rovnováhu.
"No vidite jak vam to spolu pasuje..." culí se na nás Rosťa,kterému se podařilo otevřít vchodové dveře. Na hlavě má pořád tu šlafku a na Markétě je vidět,že by ho nejraděj ubila kabelkou...
Teď už chytá balanc Rosťa,chytá se dveří a ty se zavírají. Rychle ho chytám i s dveřma.
Rosťa se přiblble usmívá a mám co dělat abych ho udržel. Markéta mu zouvá boty,pak se zouvám já a vedu ho do obyváku. Sedáme si spolu do sedačky a Markéta cupitá za náma.
"Market... nalej nám po štamprli. Mě a Fredovi. Musime si potykat,než ťa vymrdame"
blekotá Rosťa,očividně jde na něj spánek.
"Mě ne,děkuji. Řídím..."odpovídám rychle a mrkám na Markétu ať nic nenosí.
"Tak mu urob aspoň preso,ať neusne..." odpovídá Rosťa.
Markéta odcupitá do kuchyně a slyším jak cinká nádobí...
"Víš... ona ma fakt taku fajnu piču..." vyhrkne Rosťa a usíná.
Vstávám ze sedačky a jdu za Markétou. Stojí u presovače a dělá mi kafe. Je opřená o stůl,stojí na jedné noze a nártem druhé nohy si hladí lýtko.
"Bože můj... To jsou nádherné nohy,nejraděj bych k nim kleknul a celé je zlíbal..."
říkám si v duchu. Markéta si jednou rukou šáhne do vlasů a povoluje sponu. Vlasy jí padají na lopatky. Rukou si je trochu srovná,pohodí hlavou ze strany na stranu...
Vypíná kávovar,pokládá hrníček na podšálek.
"Už usnul..."říkám tiše,aby se nelekla. Ani to sní nehnulo.
"Posadíte se tady nebo chcete do obyváku?" zeptá se mně tiše.
"Mě je to fuk,nechám to na vás" odpovídám.
"Sedneme si tady prosím,musela bych toho hňupa zabít..." zasyčí Markéta.
Sedáme si v kuchyni ke stolu. Míchám si preso a sladím cukrem.
"Víte Frede,jááá.... nevím jak se vám omluvit... " šeptá Markéta,jako by se bála,že ji Rosťa uslyší.
"Nic se neděje Markéto... Náhodou jsem dobře pobavil" směju se na ni.
"No mě moc do smíchu nebylo,myslela jsem že ho uškrtím tou slajfkou..." odpovídá Markéta,kouká se na mě a už se směje...
"To vám věřím... " odpovídám a usrkávám kafe.
"Víte já... " a Markétu přerušilo zvonění mého mobilu.
"Taxi prosím... Jo jezdím... aha... dobře... dej mi čtvrt hodiny... zdar..." pokládám mobil na stůl. Dopíjím kafe,zatímco se na mě Markéta pořád kouká...
"Markéto,prosím vás,budu potřebovat ty klíče od auta..." říkám jí.
"Jistě... " odpoví poněkud odměřeně.
Odcupitá do obyváku,šacuje Rosťu a za chvíli mi podává klíče od auta.
Odcházím ke dveřím a Markéta mě následuje. Obouvám se a šahám na kliku,napadlo ji totéž,naše ruce se setkávají na klice. Na chvíli oba strneme. Pak obě naše ruce otevírají dveře.
"Dobrou noc Frede..." slyším její nádherný možná trochu smutný hlas.
"Dobrou noc Markéto... Krásné sny... " popřeju ji s úsměvem.
Odcházím,zavírám branku zatímco Markéta stále stojí ve dveřích.
Nasedám do auta startuju a otáčím se. Zapípá mi mobil... Zpráva... otevřít...
"Škoda, že jsem nebyla víc opilá...Markéta" čtu na své nokii.
"Škoda... Jen ten přemýšlím jestli jsem gentleman,nebo debil" odpovídám.
Zpátky se mi vrátil pouze smějící se smajlík...

Dnes mám v tom jasno...
Jsem debil... :-)

Fred