Jak sme stály...

Tak sme to udělaly - máme vlasní nískonákladovku. Esisi pamatujete, jak sme posledně jeli za Zlatkou Titanikem a jak sme při tem děsně dopadly, tak sme se sešli, celej vejbor a vyřešily sme to a odhlasovaly.

Proto sem tadyk tak dlouze nebyl - byli sme ve Venezuele a všecko zařizovaly. Sme jediná nískonákladovka, co litá Vod nás přímo na Caracas. A mužem tak bejt se Zlatičkem třeba každej tejden! Dokonce dvakrát v tejdnu - litáme pondělky, včetně modrejch a pátky, včetně Velkyho.

Eště že má u nás letní domek pan plukovník, co mu loni bylo 90 roku, co lital v armádě a taky s ČSA a ten nám poradil, ať koupíme Tu-104, to že litá aji na petrák a nebo benzin do zapalovače a taky na naftu, kerou ušetříme v polu. Pravda sme ji museli upravit - Caracas je dál, než byla zvyklá lítat, ale nafty máme ušetřený dost a tak sehnal přeceda dvě starší cisterny z Mlíkaren Kunín, sou z nerezu a tak skorem funglovní. Chlapi z údržby sebou mrskli a přiheftovali je flahajzama ke křidlum. Museli pravda nadvařit podvozek a dát na ně kola s Aldýra, nejdou už zatáhnout, ale zase se s něma dá startovat aji u nás na jetelině.

První let byl jenom pro zvaný a tak sme letěli jenom vejbor a chlapi s údržby, za ty přesčasy. Natankovaly sme a naložili demižóny a už sme skákali po krtincoch, až sme se vodlepili. Eště sme se ani nenapili po prvý a byly sme nad EU. Panečku to byl jinej fofr než vrtulníkem.

Eště sem neřek jak sme našu Tu-104 pomenovali - hnedky jak sme ju vybalili z krabice s teho hedvábnýho papiru a viděly sme jak se blejská, tak sme ju nazvali Zlatíčko i dyž byla stříbrná, ale že nás za ňou zaveze, sme věděly hned.

Kapitán ju nakormidloval do voblak, ale jak sme se vobjevily nad Atlantikem, tak sme si nad tema temnejma vodama spoměly, jak sme se v nich plavili s vobrazem ZlatkyX, kerej nám zachránil naše životy, když sme se potopily. A jak nám každymu eště čtrnáct dní potem stály chlupy na nohách s tý studený vody, potem co nás zachránili.

Cesta ubíhala, akorát před bermudskym trojuhelníkem kapitán přihamoval a vzal to na jih abysme se nestratily. A za chvilu už sme přistávali v Caracasu na letišťu La Carlo a hrála dechovka a vital nás tam Hugo aji se štábem a všeci měly uniformy samý zlato, ale my sme měly voči jenom pro Zlatičko, jak tam tak stálo a slunko za ňou zapadalo a zabarvilo Andy, kerý měla za sebou a měla ty červený šatky s teho báječně přilnavýho monackýho materiálu a v degoldu měla temnej stin v tem járku mezi kozama, ale jinak všecko kolem teho járku zářilo zlatem a za ňou se tyčily ty Andy a my všici, aji generáli a maršálové, jak sme tam tak byly, sme se tyčili taky a stáli tam a stáli...