Nebaví mne šukat!

Netuším, co se mnou děje. Venku se už brzo chystá zaútočit jaro na hormony chlapů i ženských a já si připadám jak rampouch, co se mu nechce roztát. Čtu si tady blogy, kde pánové dychtí ve svých snech a touhách po zásunech do vagin, hlubokém kouři či těsném análku (o dalších praktikách nemluvě) a kdy ani ženy se ve svých písmenkách nenechají zahanbit a nechtějí v ničem zůstat za chlapci pozadu. To vše dokresleno upoutávkami na galerie žen, ve kterých holky lákají k prohlédnutí svých krásných těl včetně těch nejtajemnějších a nejskrytějších částí.

A já nic. Ani kapka krve do rozkroku (promiň Kapko nechtěný dvojsmysl), ani vteřinka touhy po divoké souloži. Co sakra ve mně ty chemické sloučeniny dělají? Souznění duší, to by mne možná ještě trochu rozechvělo, ale souležení či souklečení těl?

To jsem to, můj milý deníčku, dopracoval. Asi bych měl přece jen zkusit ještě jeden pokus a napsat nějaké amatérce, jestli nechce vylýsat.

Ale zabere to?