Bohyně6

Než budu pokračovat, rozhodl jsem se napsat pár vět, které ušetří některým dušičkám zklamání. Jak už víme, vše je jedna propojená energie, jedno jak ji kdo nazývá. Tvoří nekonečné vlny, nezávislé na čase a prostoru. U lidí vnímavých není život jedna nudná čára, ale nekonečné příboje vln, kdy jednou jsme nahoře a podruhé dole. Ty šťastnější, hladovějící, nemocní, závislostí zničení,sportující, meditující, modlící se, nebo jinak vnímavější mají tak silné vlny, že je vyzvednou do vesmíru a poté je vrhnou do bahna v samotném pekle. Kdo procitne, pochopí, že se těmto vlnám nelze bránit, nelze vyskočit ze dna rovnou na vrchol, jsou nekonečně silné a nezvratné, ale souměrné. Z pekla do ráje lze projít jedině skrze očistec. Jediná možnost je naučit se udržovat rovnováhu, ladně proplouvat, jako by jste jeli na surfovacím prkně. Nezměníte moře, je příliš silné, ale pokud změníte sebe, rázem se i změní moře, už není nepřítel, ale jste s ním v souznění těla, mysli i duše. Pokud zkrotíte moře, vrháte se na změnu řádu vesmíru. Pokud však chcete pro sebe zkrotit celý vesmír, musíte zkrotit vesmír v sobě, chtít a mít víru pohnout prstem, rukou, nohou udělat krok. Nelze najednou sníst celého slona, je třeba ho jíst po částech. Nemůžete zkutečně jiné milovat bezpodmínečnou láskou, pokud bez všech zábran, předsudků a lži nevyslovíte láskyplně slova Já. Vnímat co se v nás děje, naučit si udělat na sebe čas a toho je nekonečně mnoho i když si myslíte, že žádný není. Je třeba otevřít oči, napnout smysly a hledat ho. Po kouscích se začne odhalovat, ukazovat ve své nekonečnosti. Jen musíte začít chtít a dostanete to.

Budu Vám vyprávět příběh, kdy v každém kousku se sami uvidíte, ale doufám že moje myšlenkové pochody Vám pomohou pochopit, najít smysl všeho, jelikož bez tohoto nelze v sobě nalézt dost síly a vůle k odpuštění, bez kterého nelze naplno prožít energii v její velikosti. Pro některé to bude lehčí, už teď souhlasně kývají hlavou, nebo jim i tečou slzy a zároveň se smějí. Pro některé je to už známé, mnohokrát a jinak, ale stále nepochopeno, neochutnáno. Někteří se v duchu ptají, kolik knih jsem přečetl, když s každé je tu nějaké slovo. Bylo jich opravdu hodně, ale opravdu jsem je začal chápat, až když jsem se naučil číst z jedné, protože v té jsou obsažené naprosto všechny. Pro ty, jejichž krédo je, nač měnit něco zaběhlého a fungujícího a vrhat se do něčeho abstraktního, mám vzkaz. Čtěte to jako sci-fi, bavte se tím, hledejte v tom něco humorného, milujte mě, nenáviďte, nebo to jen prostě čtěte a na nic nemyslete.

Já jsem prošel poznáním, nirvánou, procitnutím, setkáním s energií a je jedno, jaké slovo použiji, nebo jestli v něm udělám gramatickou chybu. Je ve mě zlo i dobro. Vím, že se budou ve mě stále proplétat v ladném, ale hříšném tanci anděl s ďáblem, protože se milují, nedokáží být jeden bez druhého. Je jen potřeba hlídat, aby nebyl jeden z nich dominantní a to je nekonečný nádherný boj. Pokud mi chcete psát, pište. Pokud mi chcete nadávat, pište. Pokud nevystříkáte jed, neuvidíte ho a nemůžete ho ani následně smýt, velice rád Vám s tím mytím pomohu, vím jak je to těžké, když si člověk myslí, že je na to sám, ale je pravdivé, zkutečné a jisté, že sami nejste. A když nic jiného, tak dobro tam je.

Mějte však prosím trpělivost s pokračováními, někdy mám problém si detailně rozpomenout, situaci si musím mnohokrát přehrávat. Vzpomenout, kdy jsem cítil jakoby šestým smyslem. Vzhledem k tomu, že cítím i prožité emoce, vůně a stavy, je to někdy dost spletitě složité. Nejvíce mě emočně zasahuje uvědomění proč se v daný okamžik stalo to a ono, co jsem v té době neznal, nebo nechápal, takže musím pak oddechnout od návalu bouří od ďábla, nebo nirván od anděla. A nejhorší a zároveň nejkrásnější je, když se pak spojí a roztancují zároveň v jeden orgasmus za druhým. Když píši jeden řádek, jsem v mysli už o sto napřed. Učím se krotit mysl, aby neběžela moc daleko. Někdy musím ubrat detaily, nebo odpovědi, jelikož později vyzní účinněji, nebo méně složitěji pro ty co v tom nic nehledají. Je to pro mně nové, těžké, ale zároveň tak lehce přirozené. Vzhledem k tomu, že nic není náhoda budu nadále psát, i kdyby to měl číst , učit se z toho jen jeden člověk. Já. Děkuji všem, které jsem potkal i těm které potkám v naší společné hře, milování a učení se. Pat