CENTRÁLNÍ BLOG

Hezký den přeji, pohodu, úsměv, příjemné probuzení do nových a nových zítřků... atd, atd, prostě samé plusy.

Vytvořil jsem zde tento virtuál centrál blog pro nejrůznější potřeby všech blogerů i neblogerů.

Možná se vám zdá, že co to tady válím za nesmysly. Je sic pravda, že nějaké promiláky podezřele slaďoučkého CREAMY mi momentálně způsobují jisté nekooo, nekooo, kua, neordinované pohyby, prostě elementárně mentálně snížení onoho, ale neva. Vysvětlím.

Jde o to, že projdu si blogy.

Takovým tím šmahem.

A pak uvidím nějakej, co se zdá, že stojí za přečtení. Protože má asi deset miliónů zobrazení a asi tři sta miliónů komentů. Tak si ho čtu. A jakože dobrý. A pak k tomu chci napsat svůj slint, ale než se dostanu k vlastnímu výměšku, musím se proskrolorovinkat až někam do nebes. A cestou si jen tak námatkově přečtu, co kdo chytrýho, veselýho, povzbudivýho, obdivnýho a krásně laskavýho napsal...

A jsem jaksi v pi.

A není to řecké 3,14!

Protože to, co čtu v těch komentářích je normálně jaksi... no těžce stravitelné, odtažité, nepovzbudivé, nelaskavé, vodné, stočné, kanalizační, žumpoidní, hnusné. Smutné.

Většinou je to tak, že několik prvních komentářů se jakeš takeš nějak blogu týká, ale potom najednou jednom dýka. Bodáky. Z chladných zbraní přechod na střelivo a silné kalibry. Normálně regulérní válka. Zákopová. Dělostřelecká. Tanková. Atomová. Válka mozků.

Nervové plyny, chemické, biologické, toxické, cyankalické zamořování co největšího území. Vyvraždování nicků - jednou pro přílišné sluníčkování, nadšení, všeobjímající pozitivizmus, jindy za projevy citů, slz, pochybností, nerozhodnosti, někdy pro gramatické a stylistické selhání, někdy za názor, za výmysl, za pravdu, za svobodu, za demokracii...

Prostě komentáře úplně pohřbí blog. Protože už se nekomentuje. Protože se objasňuje. Kdo, co, kde, kdy, s kým a proč. Protože se probudí trhovština. Řve se. Překřikuje. Osočuje. Nadává. A hlavně: všichni mají pravdu. Tu svoji. A z jaksi nepochopitelného důvodu se tato agrese nepingponguje v privátních vzkazech, ale veřejně v komentářích. Velice zvláštní jev!

A tak jsem to vymyslel. Ve snaze poskytnout co největší ochranu blogům bezprostředně ohrožených stokou matrixu, poskytuji zde prostor pro exkrementální rozmach všem, co pociťují potřebu vyprazdňovat svě pestrobarevné dušičky.

Zde v CENTRÁLNÍM BLOGU stačí napsat název příslušného blogu, ke kterému se vlastně nebudu vyprazdňovat, ale jen blíže specifikovat nedomrdanej nick a bod zlomu, který mě tedy totálně jakože rozesral.

Např.: Chci se vyblít k blogu XYZ, jak tam píšeš, NICKu nevzdělanej, že to není pravda. Je to pravda, protože jsi si akorát nasral jen do bot a v hlavě máš jen hovna. A ty krávo nebeská, ty ho v tom ještě podporuješ? Styď se, je mi tě líto a chcípni!

A odpovědí by bylo zase něco hodně konstruktivního, co by celou smysluplnou lidovou debatu plnou kultivovaných a diplomatických výrazů dostalo do vysokých otáček. Zde, vážení zde je na to prostor.

Udělejme radost autorům, jejichž úmysly byly vedeny čistotou duše a dopřejme jim potěšení z toho, že si můžou přečíst pouze a jedině to, co se bezprostředně týká jejich myšlenek.

Věřím, že jak vy, tak ONI, (protože "to ne JÁ, to ONI!") tento můj počin uvítáte s nadšením a příslovečnou srdečností.

Děkuji.

A já si to jdu dochlastat.

Páčko, péčkaři.

:-)