nechápu

Včera jsme měli domluvené setkání s amatérem. Nebylo to nic naslepo, už jsme se potkali na srazu, povídali si, byli si celkem sympatičtí. Naštěstí nejsem samotná ženská, co by se chtěla seznamovat, protože kdyby si ze mě někdo udělal srandu, byla bych z toho dost mrzutá. On se zajímal o nás dva, napsal po srazu vzkaz, že by se chtěl vidět, pozvali jsme ho tedy k nám domů.

Poprvé to nevyšlo, protože onemocněl, to se dá pochopit a slušně se předem omluvil. Kdyby dostal strach, nebo si dělal jenom srandu, už se neozve. Ale ozval, že už je zdráv. Tak jsme ho znovu pozvali na neděli večer, v sobotu měl potvrdit, že přijede. Celou sobotu nic, až v neděli, jestli prý má dorazit. Konečně taky formou sms a ne vzkazem na amatérech, ačkoli naše číslo měl už dávno ( my jeho dosud ne). S manželem jsme uzavírali sázky, jestli se ozve do dvanácti hodin, nebo vůbec ne. Nakonec nevyhrál nikdo, protože napsal v jednu odpoledne. Domluvili jsme čas, kdy přijede vlakem (není to daleká cesta) a že má zavolat, až bude na místě a popíšeme mu kudy k nám. Trošku srandovní bylo, že se ptal, jestli mu přijdeme naproti.

No a večer nic. Přijel vlak a nikdo se neozval. Za hodinu další vlak. To už jsme si pobaveně říkali, tak máme mu volat? Jestli něco, at´ zavolá on, ne? Třeba čeká na nádraží, až si pro něj přijdeme, nebo se bál sám jet do cizího prostředí. Fakt nechápu, co z toho někdo má a že nedokáže napsat, že si to rozmyslel, nechce se mu, apod. Vím, že podobnou zkušenost má spoustu lidí, není na tom nic zvláštního, spíš už je to otřepané téma. Nejsem ani naštvaná, prostě tomu nerozumím. A to jsem se kvůli setkání vykoupala a navoněla! A taky jsem vypila skoro všechno víno, díky čemuž jsem vzápětí usnula u televize, takže ani manžel z toho nic neměl :) Jemu to vynahradím dnes večer.