To byl zase trapas...

Včera krásný den... Slunce svítilo,ptáčci zpívali.
Přijel jsem domů po naložení kamiónu a Karel už mě vesele vítal doma. Vyběhl z bytu a stál u výtahu a koukal na mě. Musel jsem ho skoro dotáhnout násilím zpět.. Jen jsem za ním zavřel dveře,lítal zase jako urvaný vagón po celém bytě. Když viděl,že si svlékám bundu,chňapnul mě za rukáv a táhl ke dveřím na znamení že chce jít ven.
"Joooo... ja vím že chceš jít ven. Vydrž jen se převléknu" vrčel jsem na něj s úsměvem. Koukal na mě těma svýma psíma očima a stříhal ušima.

Převlékl jsem se a volal ženě kde jsou s dětmi. Dostal jsem istrukce,ať dorazím do města.
Tak jsem vzal vodítko,sáčky na bobky a vyrazili jsme s Karlem na procházku. Prošli jsme sídlištěm,přešli hlavní cestu a šli směrem do parku. Karel vesele pobíhal,poskakoval,každého kolemjdoucího chtěl očuchat... No prostě pošuk...

Prošli jsme parkem a cestu co vede kolem Hotelovky a Gymnázia. Byla doba kdy akorát studenti končili... Tak si tak s Karlem vesele špacírujem a přímo před nás vyšly na chodník tři studentky... No studentky... Byly to spíše víly přinášející jaro. Každá byla jiná a každá byla krásná. Všechny ale byly dokonalé,alespoň z mého pohledu zezadu...

Jedna měla dlouhé černé,rovné vlasy do poloviny zad.Vlasy jí překrývaly baťůžek na zádech. Pod baťůžkem se rýsoval smyslný zadeček,schovaný pod minisukní. Pod sukní měla černé silonky,které pokračovaly těsně pod kolena a tam začínaly černé kozačky. Jak předemnou šla,zadeček se jí krásně pohupoval a já přestával slyšet na pravé ucho...

Druhá měla dlouhé blond vlasy,tak po lopatky,přiléhavý svetřík,kopírujíci její štíhlý pas. Bundu hozenou přes předloktí. Těsné rifle bederky,které už,už,chtěly odhalit vrchní lem kalhotek... Zadeček taky tak akorát,přesně do dlaní...

Třetí měla krátké vlasy,hnědé barvy... Sestřih jí odhaloval šíji,tak měla kolem krku hedvábný šátek. Těsné tričko s dlouhým rukávem a černé uplé legíny. Na nohách bílé tenisky.

Byl jsem v ráji... Na pravé ucho jsem neslyšel,čurák v mých trencích už tu krásu chtěl taky vidět a dral se na svět. Naštěstí ho mé rifle spolehlivě blokovaly. Následoval jsem ty tři dokonalá pozadí naprosto hypnotizovaně. V očích se mi roztočily spirály jako Montydžekovi z rychlé roty když ucítil séjra... Nevěděl jsem na které se koukat dříve. Vlevo... vpravo... uprostřed... kurrrrva teď které... Jsem nasraný, že nejsem chameleon... Ten se může každým okem koukat jinam a sledovat tak více cílů... Stejně by mi jedno oko chybělo,zjišťuju vzápětí. Aáááááách to je krása... Něco takového je opravdu úmělecké dílo matky přírody... Karla jsem už vůbec nevnímal,jen občasné zatáhnutí na vodítku,dávalo zmanení,že tam někde kolem mě je...

Šel jsem slepě za nima. Slyšel jsem na levé ucho,jak si o něčem povídají,slyšel jsem jejich zvonivý smích. I ty jejich dívčí hlasy probouzely ve mě fantazii. Prdelky se vlnily v rytmu chůze a já měl neodolatelnou chuť si na ně šáhnout. Naštěstí nás dělilo několik metrů a můj "zdravý rozum" nemusel zasahovat. Tak jsem se kochal a kochal. Musel na mě být příšerný pohled. Tupý výraz v ksichtu,pootevřená ústa,určitě mlsná a chlípná slina v koutku...
Dívky přecházejí cestu po přechodu. Najednou divoké trhnutí vodítka mě vrací do reality. Ta stopka kterou mi Karel vystavil,mě až otočila o stoosmdesát stupňů... Koukám nechápavě do těch psích očí a zamnou se ozývá hlasité :
" Tůůůůůůů,tůůůůůůůůůůůůů,tůůůůůůůů....." a červená Tatra 815 plná štěrku se prořítí za mými zády...
"Kurrrrrrva... Doprdele...." vydechl jsem nahlas. No málem jsem si cvrknul do textilu. Koukám na Karla. Vodítko je vytáhnuté na maximum,vede z jeho obojku asi čtyři metry zpět,kolem dopravní značky a pokračuje do vodítka v mé ruce.
"Ty vole dávej bacha,málem tě ta Tatra sejmula..." čtu v Karlových očích výčitku.
"Díky kámo,máš to u mě..." odpovídám mu nahlas a pokynu mu,ať se vrátí a tu značku obejde.
"To jsem zvědav..." zamručí na mě Karel telepaticky a obíhá značku. Vodítko zašumí,jak navíjí šňůru. Karel sedí předemnou a kouká na mě. Hladím ho po hlavě. Sluch se mi pomalu vrací do pravého ucha...

"Jéééé... To je krásný pejsek,můžu si ho pohladit? " ozývá se vedle mě dívčí hlas.
Otáčím hlavu. Kurva... kurrrrrrrrva... Tak to je teda mycka...(kočka...) Stojí vedle mě,nádherná holka. Čokoládové oči koukají do těch mých. Jen z těch očí,opět ztrácím sluch... Pomalu přikyvuju a cítím že jsem opět ve stádiu Montydžeka...
Její husté, dlouhé,vlnité vlasy jí schovávají holé rameno,které jí odhalil veliký výstřih její halenky i svetříku,svezoucího se přes jedno rameno. Dřepí tady u mě hladí Karla. Můj čurák sebou škube v trenclích a běhá tam jako pitbull za plotem. Cítím jak už zase mám ten připitomělý výraz a pootevřenou hubu. Zase čumím jako postižený...

Ticho... Nic neslyším... Opustil mě sluch i v druhém uchu... Už vnímám jen hučení v hlavě a v klacku... Slečna dál hladí Karla a ten se jí na oplátku snaží mermocí olíznout tvář. Napadá mě to samé a už na ni oba vrtíme svými ocásky...
Dívka pohodí hlavou,hříva jejích vlasů obloukem letí na jednu stranu. Ukazuje mi své holé rameno,klíční kost,šíji až po její sexy ouško... Oskar slunečný svými paprsky hladí její hebkou kůži a já mu závidím. Otáčím se na něj a mhouřím oči. Vracím hlavu zpět a koukám ,jak jeho paprsek objíždí její krásné ouško po obvodu,cvrnkne do naušnice,pohladí klíční kost a už má prst na lemu svetříku... Pomalu svým slunečním ukazováčkem tahá za látku a mě se odhaluje pohled do zákulisí... Dvě dokonalá dívčí prsíčka,schovaná v ohrádce černé krajkové podprsenky... Krásná kuzlátka... mňam... jen je polaskat... pohladit... políbit...

Pomalu fascinovaně zvedám ruce....
"Haaaaůůůůůůůůůůů,haůůůůůůůůůů" zavyje nadržený pitbull v trenclích, po přímém kopu do koulí od mého "zdravého rozumu". Ruce pouštím dolů...
Vrámci nouzového režimu bez sluchu,přecházím automaticky na muší zrak. Koukám na slečnu a připitoměle se usmívám. Dívka ke mě zvedá zrak a něco říká. Já tam stojím,hluchý a nadržený a snažím se jí odezírat ze rtů...
"Jaaaaaaak seeeeee jmeeeeeeeenuuuuuuujeeeeeeee" čtu z jejích rtů,které jsou opravdu velmi líbatelné...
"Jmenuje se Karel" odpovídá pohotově můj "zdravý rozum"
Ovšem než to stačím vyslovit,pitbull z trenclí se mu chce pomstít,tak mění znění věty a ze mě vypadává:
" heeee,heeeee e e e e...."

Tak a teď jsem už opravdu za postiženého... Dívka se velmi mile usměje,dá Karlovi pusu na jeho růžový čumák a odchází...

"Nashledanou..." slyším její zvonivý hlas.
Obracím oči v sloup. Dávám pitbullovi ťafku přes rifle a kroutím hlavou... To snad není možné todlenc to...

Koukám na Karla,ten poslušně sedí a upírá na mě své velké hnědé psí oči. Jeho vrchní pysk je trochu zvednutý a zase se na mě kření...
" A já jsem prej pošuk,co by ošukal i čivavu... " čtu v jeho očích posměšný text...

Tak jaro je tady,doufám že se mi tohle nebude stávat moc často...

Fred