Co vlastně ženy sub hledají ?

Dlouho jsem nic nenapsal a tak bych to měl aspoň trochu napravit.

Dnes bych se chtěl zamyslet nad tím co ženy, resp. submisivní ženy hledají.

Takže na začátek, submisivní žena a subinka jsou pro mne dva různé pojmy.

Submisivitu
beru pouze jako všeobecnější vlastnost, česky by se dalo říci
podřízenost, ale zde narážím na ten kamínek úrazu. Pro spoustu lidí je
"být submisivní" pouze něco jako "tady jsem ošukej mě"

Nu
budiž netvrdím ani si to vlastně nemyslím, že je to špatně, to určitě
ne. Co si však myslím, že není správné, je fakt, že to lidé neumí nebo
dokonce nechtějí pojmenovat. A tak vlastně do jisté míry klamou sebe i
okolí, či potenciální protějšek.

Co se týče
významu slova "subinka", to už mám vyloženě spojeno s BDSM a tak nějak
očekávám, že když se žena označí za subinku, tak alepoň trochu tíhne k
něčemu z BDSM. Ať už je to třeba nějaká větší poslušnost (ne jen v
sexu), nebo třeba perverze, či bondage atd.

Co je však pro mne
důležité, že beru subinku jako člověka, jako někoho kdo to v sobě cítí,
tak jako já třeba se cítím být dominantem nejen v posteli.
Co to
znamená ? Neberu to jako, že bych měl potřebu stále někoho úkolovat,
trestat, nebo někomu něco dělat, ale prostě to, že to nedokážu vypnout,
že to mám v sobě. Samozřejmě nejsem žádný magor, bohatě si vystačím s
hrátkami třeba doma nebo někde o samotě v přírodě. Ale prostě beru to
jako nějaký status za kterým si stojím. Ne že jsem dominant jen když se
mi to hodí.

Asi proto mám také potíž najít subinku. Protože bych
rád aby to aspoň trochu vnímala podobně. Že být subinkou je nějaký
status, který se nedá jen tak odhodit. Je to závazek, který přináší
radosti i starosti.

Je to podobné jako když
řeknu, že jsem zedník. Jako každý jiný status se vyznačuje tím, že znám
nějakou teorii a mám za sebou i nějakou praxy. Navíc mám své vybavení,
nástroje, hračky. Zedník taky nemůže být zedníkem, když nezná teorii,
nemá praxy, nemá nástroje.

Co je ale podstatné je rozum a cit. A možná i nějaká soudnost.

Občas
potkávám nezkušené lidi a na tom nevidím nic špatného a už vůbec je
nijak neodsuzuji, ale bohužel potkávám většinou jen dva druhy
začátečníků.

Ti první mi řeknou, že se jim to líbí, ale vlastně nedokážou říci co.

Ti
druzí naopak mají všechno vybájené jak to musí být, co chce a nechce,
atd. Což je sice fajn, ale když se zeptám na zkušenosti, tak nejsou
žádné. A když se zeptám "Tak jak víš že to chceš ?" Odpověď ? Líbí se
mi to.

No ve výsledku si holka najde na netu nějakého
nadržence, nebo naopak magora co ji oblbne a ona je pomalu ráda když
odejde domů po svých. Anebo ji naopak chlapslibí hory doly, ale krom
keců a šukání nic neumí a holka odchází zklamaná.

Ne samozřejmě, že nečekám zázraky, ale trochu střídmost, rozum, pokoru.

Ženy jsou prostě složitá stvoření, což samozřejmě není špatně, ale trochu jsou svého štěstí strůjcem.

Jen
bych dodal, nebo doplnil, že lidé často mají představu, že dom je ten
co si vždy užívá a sub je ta nebožačka co všechno oddedře. Tak jednak,
základem BDSM je důvěra a vzájemná dohoda. I když některé věci mohou
vypadat extrémněji, tak pokud se nejedná o domácí nasilí, které z duše
nesnáším a oba jsou domluveni, je to bdsm.

Druhá věc, myslím si
že dobrý dom by si neměl jen užívat, má za svoji sub plnou zodpovědnost,
ale taky ji musí dát najevo že si váží toho co dělá, prostě dát ji
kladnou zpětnou vazbu. Není to jen o tom, že dom bere a nedává.


dommuz.blog.cz