rychlovka s masérem

Poslední dobou nevídaně moc pracuji. V práci se všem vyhýbám a sveřepě hledím vstříc zemi, aby po mě náhodou někdo nechtěl něco dalšího. Vždy přijdu do práce a hned se na mě sesypou všechny brigádnice s jejich závažnými problémy očekávajíc ode mne řešení. Včera za mnou jedna přišla, krásná andělská tvář, kukadla jako panenka, ale místo mozku má jen pocukrovaný hovno. A upřímně, pocukrovaný hovno je furt jen hovno ( ani ten cukr si nezaslouží, ale nechtěla jsem být moc drsná). Přišla za mnou a ptá se Co mám dělat, když jsem ten chleba ukrojila moc tlustej? Boooože, okousej ho na standardní velikost, s maximální akceptovatelnou výchylkou dva milimetry. Chtěla jsem ji to říct, ale neřekla, jelikož bych ji o půl minuty později viděla, jak ten chleba fakt okusuje. Po třetí po sobě jdoucí patnáctihodinové směně jsem si řekla dost. Soft, potřebuješ voraz. A tak jsem si dnešní směnu naplánovala jen dvanáctihodinovou a zbylé tři hodiny se rozhodla věnovat sobě.Objednala jsem se na masáž. Sprchu jsem doma už nestíhala, ale co, namažou mě tam různýma voňátkama, tak to snad ten smrad včerejšího lososa přebije. Došla jsem do salónu a už ode dveří mi slečna recepční hlásala, že mám nejlepšího (a také nejhezčího) maséra. Na Soft se usmálo štěstí (skoro se mi chtělo začít tancovat). Poslali mě se svléknout a připravit. Když jsem ze sebe sundavala oblečení, ptala jsem se sama sebe, jak dlouho už vlastně nosím tyhle ponožky?! No nic, ulehla jsem na masérské lehátko a trochu nechápavě si říkala, proč mě nechají hledět do země, když mám nejhezčího maséra? Při čekání se mi myšlenky zatoulaly ke včerejšímu školení. Naštěstí pro mě si z něj nic nepamatuji, nevím jestli jsem usla, nebo v rámci obrany mozkových buněk upadla do mdlob. Jediné co si pamatuji je, že ta káva byla hnusná, asi bez kofeinu.

V tom jsem uslyšela vstoupit někoho do místnosti, radostně jsem se snažila zkrotit svoje pohupujcí se špeky, abych se mohla podívat na mého maséra-modela-poloboha. Povedlo se, fešák. Vážně lituji, že budu koukat na zem místo abych se kochala tím naditým rozkrokem. Pro sebe jsem si ukula plán, Soft, z toho musíš vytřískat co to půjde. S vidinou alespoň rychlovky jsem se nenápadně a s grácií sobě vlastní snažila nohy odlepit od sebe (ta sprcha bude vážně potřeba!), decentně, ne příliš vyzývavě. Na masáži celého těla je fajn, že občas ruce zabloudí, kam nemají. A tak jsem se vehementně snažila jim v tom bloudění pomoci (netrápilo mě, že nejspíš vypadám,jako bych právě prožívala svůj první epileptický záchvat). Ale nedařilo se. V pornu je to tak snadný, jen na sebe kouknou a už zběsile šukaj jako diví. Já se div nevykroutila a bylo mi to houby platný (nejspíš to bude tím, že já musím čumět do země). Po půl hodině snažení se alespoň o trochu erotičtější kontakt se mě můj masér zeptal Necítíte tady taky lososa?

Utřela jsem slzičku a šla raději zase do práce.

Frustrovaná,ale s láskou

Soft

P.S.: Chtěla jsem Vám poděkovat, že tu s Vámi mohu být. Je mi tu dobře. A je mi ctí.

P.S.2: Lepší vyjádření citů a díků asi neumím:)