děvka prodejná

Celé to začalo tak nevinně. Chtěla jsem upéct koláč, protože jsem nejen velmi krásná, ale také dobrá žena. Takže jsem svému muži chtěla, až vstane po noční, udělat radost a provonět byt čerstvě upečeným koláčem. Musím říct, že můj muž je k mé dobré duši velmi tolerantní a shledává veškerou mou dobročinnost jen jako malou chybičku na mé jinak dokonalé povaze. Protože být dobrým člověkem je v dnešní době neuvěřitelně naivní a velmi často se to setkává spíše s neúspěchem. Celkově za své dobré skutky většinou platím krví.

Dnes jsem ale zklamala sama sebe. Stala jsem se děvkou. Prodejnou děvkou.

Jak už jsem říkala, začalo to tím koláčem. Šla jsem do obchodu pro chybějící mouku, máslo, vejce, jablka, cukr, a formu na koláč. Vše proběhlo v poklidu a nic divného se mi nestalo, ani já jsem nic divného neudělala. Cestou zpět, zrovna ve chvíli, kdy se ve mně probudila má stará dobrá obsedantně kompulzivní porucha, a já se rozhodla nešlapat na žádné praskliny na zemi, se to stalo. Při přeskoku přes nekvalitní část chodníku jsem našla ztracený telefon. Vzala jsem ho a očekávala hovor od zoufalého majitele. Netrvalo to tak dlouho a opravdu někdo volal. Nechtěla jsem způsobit nějaký šok a první hovor nevzala, jen pro jistotu, kdyby to nebyl majitel, ale třeba vydeptaná manželka, která je na stopě svého nevěrného manžela. Když stejné číslo volalo poněkolikáté za sebou, utvrdilo mě to v dojmu, že volá zoufalý majitel. Vzala jsem telefon a uslyšela příjemný mužský hlas. V jeho podtónu jsem slyšela překvapení, zřejmě nečekal, že to někdo vezme. Hned jsem vychrlila, že jsem jeho telefon našla a že mu ho ráda vrátím. Domluvili jsme se na místě, před obchodem.

Měla jsem radost, že jsem někomu mohla způsobit ty slastné pocity úlevy a bylo to znát na mé chůzi. Nesoustředila jsem se na praskliny, ale na cíl a šla jsem tam s nadšením a s telefonem v ruce. Už z dálky jsem viděla muže přešlapujícího před obchodem a bylo mi jasné, že je to on. Z dálky asi viděl svůj telefon v mé ruce a na tváři se mu vykouzlil úsměv. Přistoupili jsme k sobě a já mu s nataženou rukou podávala jeho telefon. A v tom to přišlo. Ta chvíle co změnila mou duši. Chvíle, kdy jsem se stala prodejnou děvkou. Ne, že bych nemyslela na to, že by se mi mohl odvděčit vášnivou nocí plnou sexu, ale rozhodně jsem chtěla odmítnout peníze, které mi s napřaženou rukou podával. Myslím, že jsem je zprvu nechtěla přijmout,ale nakonec, nevím jak je to možné, jsem je přijala. Jako by mě pravačka neposlouchala a natáhla se pro ně.

A tak se to stalo. Soft se prodala za prachy. Učinila dobro a nechala si za to zaplatit. Je ze sebe velmi zklamaná. Ještěže činí spoustu jiného dobra, jinak by se sebou nemohla žít.

Myslím, že tomu muži nevadilo, že jsem si jeho peníze vzala. Byl rád, že má svůj telefon. Ale já se dnes budu tlouct hlavou o stůl.

Buďte dobří

Soft