kam se ztratilo dobro

Mé blogy jsou více méně jen o mně. Jsou o mně, protože se mi o sobě dobře povídá, jsem zajímavá a jsem prostě dobrá. Chtěla bych psát třeba i o někom jiném, ale cizí lidi, ty já si nerada beru do huby. O světě toho moc nevím, věda je mi cizí, technika je můj nepřítel a znalosti se mi v hlavě neukládají, jen tak prosviští skrz a tím to hasne.Takže ráda bych někdy napsala o někom, nebo něčem jiném, ale sebe znám nejlíp a když se ve svém blogu urazím, tak vím, že se se sebou udobřím přes kus dobrýho žvance. Dnes bude mé psaní zas jen o mně, jako každý blog.

Soft bývala dobrá holka, tak dobrá, že když někdo třeba upadl, dokázala se škodolibě nezasmát a jen to nechala bez povšimnutí. Byla tak dobrá, že když v autobuse potkala někoho, kdo měl sukni zastrčenou do punčoch a nevěděl o tom, nic mu neřekla aby se i ostatní mohli pokochat. Prostě zlatá holka.

Tak teď ale vážně. Po těch špatnejch dnech, týdnech, měsících a bohužel i letech jsem si uvědomila, že můj život se ubírá špatnou cestou. Uvědomila jsem si, že jsem nepotřebná, že ničím světu nepřispívám a že tak nechci žít. A změnila jsem to. Změnila jsem to o sto procent. Byla jsem na sebe pyšná, že umím i dávat a ne jen brát. Že zvládnu rozdávat radost a ne jen radost z ostatních vysávat. Řeči o dobru se staly dobrými skutky. Opravdu jsem byla dobrá a cítila se dobře, cítila jsem se milovaná lidmi, od kterých se to neočekávalo. Všichni se na mě usmívali a ten úsměv jsem vykouzlila na jejich tvářích já.

Ani dnes nejsem příliš empatický člověk. Ale rozpoznám dobro a rozpoznám zlo. A chci i dál dělat ze smutku radost a ze zoufalství štěstí, chci čarovat úsměvy na tvářích dětí i dospělých. A právě tady nastává zlom. Nestíhám, nestíhám to všechno. Den má dvacetčtyři hodin. Šest hodin spím, dvě hodiny cestuji, dvanáct jsem v práci a ty čtyři zbylé věnuji rodině, domácnosti a hygieně (?!).Občas během dne nestihnu ani tohle. Kde zbývá čas na to být dobrý člověk? Kdy můžu být zase stará Soft, co měla čas rozdat trochu radosti? Co si udělala čas na to, aby mohla kouzlit, aby mohla pomáhat, aby dělala radost a aby měla radost?

Ten čas se vytratil stejně jako dobro ve mně. A já nemám čas jít ho hledat.

Věnuji všem, co chtějí být dobří a tíží je čas.

Dnes se steskem

Soft