sanťáci respawn!

Dlouho jsem byl pryč.
Potřeboval jsem si trochu srovnat rozkol mezi reálným světem a mým názorem na něj.
Není tak jednoduché zase naskočit, rpotože jsem si mezitím na sebe upletl bič správcování několikatisícové skupině hajdláků a už měsíc se pokouším dokopat se k nějakému psaní, zatímco moje skleroza zprasovává nápady rychleji, než moje péro... bek můj vždy vlhce namočený.
Takže třeba se stane, že mne zase vtáhnete mezi sebe a já pocítím morální povinnost zase začít exhibovat a budu vcucnut do literární tvorby.

Oslovil mne/nás teď pár. Vidím tam mi blízkou kombinaci "swingers + nestřídáme" a Čtu si tam komentáře z roku 2013, ano, tam ještě Elli mluví mile, jasně, přesně k meritu věci a nesmlouvavě moudře.
A já mám strach, že čím víc se nechám unášet práchnivým světem, ze kterého mám jenom pachuť měďáků na patře, tím spíš dřív umru a nic už kloudnýho neřeknu.
A já chci světu říct, že -- doprdele práce-- to není o měďácích ani o rolích na pískovišti.
Že je to o hledání svojí cesty.
A že třeba ta cesta je o tom, válet se na swingers, řádit jako králíci a nikomu dalšímu nedat ani líznout.
Ne proto, že nějaká svoboda končí na nějaký jiný svobodě.
Ale prostě proto, že nátzory těch druhejch jsou úplně stejně praštěný, jako ty moje, tak co si voni maj co vyskakovat?

Takže holoto mizerná, lenivá a chlípná -- už pár neděl letmo pročítám hlavičky blogů a mohu zodpovědně prohlásit, že se to fakt těžce... znormalizovalo.
Tak co s tím uděláme?

PS: Takže sanťáci v pátek dorazej, zatím to tak vypadá, v plným počtu.
Kéžby mohli říct, že přivedou na řeteze nějaké náctileté subče, co bude roznášet sklenice, ale znáte to: gentlemani nevymřeli, leč krutě zchudli.
Tak holt každá iluse o životě sma za sebe si bude nalejvat!
*sF*