Setkání s amatérem

Je tomu již dávno, před 54 blogy, co jsem začala psát, tedy myslím tady, jinak to začalo asi když mi byli 4 roky. Ani před všemi mými úžasnými blogy zde, to nebyla má spisovatelská prvotina, nicméně zde jsem se zařadila mezi amatéry, přestože mnozí z Vás jsou již dávno amatérskými profesionály.Dnes bych ráda, na základě nastalé situace, oslavila svou slávu. Čtete správně, píši svou slávu. Konkrétně bych chtěla oslavit, že mě lidé poznávají na ulici, na základě mých blogů. Byl to tedy zatím jen jeden člověk, ale dávám tomu jen pár dní a budu si muset pořídit bodyguardy.

Už se vidím, jak se prodírám davem nahých fanoušků - amatérů. Všichni budou chtít můj otisk zadku do deníčku a já budu v návalu ovací vystrkovat kozy ven. Budu si připadat jako Lady Gaga, když jde po červeném koberci. Všichni kolem si budou myslet, že jsem divná a já budu vědět, že opravdu jsem.

Ale abych Vám povyprávěla, jak se to stalo.

Seděla jsem v bance, v rukách pevně svírajíc tržbu z práce a lísteček s pořadovým číslem. Nervózně si prohlížím lidi kolem mě a tipuji, který z nich je lupič mající v kapse nabitou zbraň. Samozřejmě koukám jen po mužích. Jeden měl nákupní tašku, z které čouhal pórek, byl to teda macek, kde ho asi koupil? Druhý muž měl v ruce aktovku, ačkoliv vypadal velmi seriózně, odhadovala jsem, že v aktovce má sadu na žonglování a nekonečný provaz barevných šátků. Třetí, již postarší pán, ten neměl v rukách nic. Takhle jsem projela všechny přísedící a přístojící muže. Až mi zrak utkvěl na jednom z nich. Byl to vysoký elegán, upravený, sexy pohled. Hlavou mi proletělo jen Vrrrrrr! a navíc jsem se nezmohla. Zahleděla jsem na něj svým pohledem, který říkal Možná vypadám trochu opotřebovaně a smrdím jako losos, ale jsem bohyně a dneska večer Tě chci vošustit, ať se Ti to líbí, nebo ne! Kupodivu mi můj pohled opětoval. Nevypadal tedy, že říká něco jako Tak mě vojeď bejby, ale spíš něco ve smyslu Tebe už jsem někde viděl.

No, minuty plynuly a já se snažila soustředit svůj pohled jinam, než na jeho zip u kalhot. Zrovna jsem zpozorovala misku s preclíkama u přepážky a začala se těšit, až si budu moci také sednout a zobnout si. A v tu chvíli jsem nade mnou uslyšela Hmhmmm...Slečno? Vzhlédla jsem a pozvedla obočí. Stál tam a povídal Promiňte, že obtěžuji, ale nedalo mi to se nezeptat. V tu chvíli mé obočí zmizelo údivem z obličeje někam směrem do vlasů. Nemohl bych Vás náhodou znát,no,hmmm, nejste Vy náhodou Soft? Kdybych v tu chvíli neseděla, jistě bych padla na prdel. Opáčila jsem jen něco ve smyslu Podle toho, co byste potřeboval? Usmál se a povídá Nic, jen jsem chtěl pochválit Vaše blogy, vždy mě rozesmějí.

592,592 zaznělo cinknutí a já musela odcupitat k přepážce. Byla jsem tak rozhozená, že jsem si zapomněla dát i ten preclík.

A tak bych dnes chtěla oslavit své blogové jubileum s číslem 55.

Hezké výročí

Soft