mrdačka mezi pomeranči

Musím konstatovat, že prolínání mého reálného života s tím virtuálním, ze mě začíná dělat šílence. Mé přehnané představy o čtivosti mých blogů spojených s lokalizací čtenářů směrem do hlavního města mi začíná lézt na mozek. Ráda bych se dnes ve svém psaní lehce vrátila k blogu jubilejnímu, nedávno napsanému.

Dnes byl obyčejný pracovní den. Přijdu do práce, uvařím si kávu, zajdu na cígo,převléknu se, pustím si muziku, popíjím kávu, usínám u počítače. Taková ranní klasika, která se koná vždy, když mám po odpolední směně tu ranní. Značí to totiž líbezné tři hodiny spánku a vysoce nízkou hladinu kofeinu v krvi. O půl osmý uslyším klepání na dveře. Lesbická fotbalistka, oblastní manažerka, absolutní tyč se už vyspinkala do růžova a je ochotná jít nám vypomoct. Její výpomoc znamená, že ačkoliv vy jste byli v práci do půl dvanáctý, v jednu jste bez večeře ( předtím bez svačiny, oběda, svačiny a snídaně) šli spát a ve čtyři měli budíka, zbuzeruje vás na dvě doby, že zatímco ona spinkala do růžova, vy jste nebyli dostatečně svěží na to, abyste ji připravili pracovní plac perfektně, bezchybně a nejlépe sterilně tak, aby se mohla vysrat na podlahu a i přesto se z ní nažrat, protože vrstva sava, kterou jste předešlý večer nanesli zubním kartáčkem byla tak silná, že se na ní to hovno rozplyne.

No, přeskočíme pár hodin práce, několik zákazníků, kteří neumí číst, pár křížových kontaminací, které jsem během směny způsobila svýma neposlušnýma rukama ( které si dovolili šáhnout na chleba-cizí chleba, holou rukou), pár problémů s nefungujícím terminálem... No prostě běžné pracovní komplikace. Přejdeme tedy rovnou ke chvíli, kdy jsem přesvědčila oblastní tyč, že nutně potřebuji odejít do skladu pro pár přípravků, kterými můžu napravit veškeré křížové, horizontální, vertikální a všelijaké jiné kontaminace. Samozřejmě to byla jen záminka, abych si mohla jít na deset minut sednout ven na sluníčko a dát si kouřovou.

A pak se to stalo. Vrátím se zpět a šéfová na mě vyjede tak rychle, že jsem slyšela jen něco jako Bltdyňkjfšz bnky a chlstbumlvt. ocšl? Můj vyvinutej překládací smysl to přeložil jako Byl tady nějakej fešák z banky a chtěl s tebou mluvit. O co šlo? ... Nevím! odpověděla jsem a už mi to začalo šrotovat.

Proboha, snad za mnou nepřišel ten chlápek z banky, amatér, že by mě tu hledal? Chce si zašustit mezi pomeranči? Co může chtít?, pozvat mě na rande? Snad ne, to by bylo halooo v práci. A co když se začne nevhodně vyjadřovat?, prozradí u mě v práci mou virtuální identitu?

Za deset minut poté, stojí před kasou vysoký muž v dobře padnoucím obleku. Šéfová na něj ukazuje a já si uvědomuji, že to je úplně cizí člověk. Na vteřinu ve mě vzplanulo vzrušení a mrdačka mezi pomeranči už mi nepřišla tak nereálná. Pak jsem se ale sama zpražila a říkám si Ty blbko,však si věčnej smolař,to bude nějakej kiks.

Ten chlap byl tak vysokej, že i kdybych mu ho chtěla jen přeblafnout, musela bych mít štafle. Napřáhla jsem ruku, potřásli jsme si pravicemi. Podivný úhlel (směrem vzhůru) mi div nevykloubil rameno. Představil se mi, usmál se a na mě šly mdloby, i když to nebyl zas takovej fešák. Něco blábolil a já si představovala, jaký asi trenky má pod těma kalhotama. Z ničeho nic jsem letmo zaslechla ...a máme to na kamerovém systému. V tu chvíli jsem zbystřila a nechala si to přeříkat znova. Nakonec jsem usoudila, že to je monstrózní kretén, protože se na mě snažil shodit manko jejich pokladních. V tu chvíli mě přestal zajímat vzor jeho trenek a jen jsem se mu od srdce vysmála.

Takže zase žádná šukačka v pomerančích, achjo....

A kdyby náhodou pan bankéř byl také amatér a bude si ten můj text číst, tak doufám, že se neurazí a povznese se nad můj nesmělý text!

S láskou

Soft