JDU NA TO!

Konečně je vidím. Jsou tam. Již léta letoucí. Leží schované pod knihovničkou a usilovně na ně sedá prach. Činky! Má cesta k dokonalé figuře.

Když mi na ně padl zrak, vybavil se mi jeden dávný kompliment - řekla, že mám "tak magneticky přitažlivý zrak"! Uvidíme.

Posadil jsem se pohodlně do křesla a soustředil se na tu nejbližší činku. Vydávám ze sebe neuvěřitelnou energii, soustředěně ji bombarduji svým očním magnetizmem, aby se přikutálela k mým nohám v papučích. Strnule, dlouho, ani víčkem nemrknu, občas si vhodím do pusy bramborový lupínek...

Začíná mě pálit v očích. NIC! Žádný pohyb! Zdá se, že buď kecala anebo mi léty magnetizmus vyprchal. Značně vyčerpaný vstanu, nevšímám si drobků z lupínků, sehnu se, že tu potvoru činku vytáhnu tedy růčo, když...

Luplo mi v zádech! No to je konec! Nevím, kdy budu pokračovat. Držte mi stále palce. Díky, au, au, au, sakra...

:-D