KODEX BLOGERA

Chceš napsat blog? Píšeš? Tak dnes něco pro tebe.

Ano, i na vás (na mne, na tebe, na něho i na ni, na nás i na nich - na všechny, co tady ťukaj písmena, slova, věty) došlo!

Posviťme si na pisatele, spisovatele, přispěvatele, na čtenáře i na ty, co komentují.

Psát blog, blogy, to je fajn věc. Někdy. Pro autora zcela určitě, pro čtenáře občas tristní záležitost. Tak jak na to, abychom se vyvarovali nechtěných jevů, aby se nám dobře psalo a dobře četlo, aby se červená nit v blogu (hlavní myšlenka) neztratila, nepřekroutila a aby se diskuse pod ním nezvrhla v žumpoidní stoku nenávistného bičování chudáčka autora a nevzniklo něco jako zákopová válka minimálně dvou táborů.

Hned v začátku upozorňuji na to, že všechny moje KODEXY berte především jako zábavu. Sic se snažím o jistý nadhled, humor o jemný závan slov podbarvený argotem, jenž má vyvolat zvednutí koutků úst a obočí, přeci jen do toho dávám i něco hodně "vážného", co by vnímavou duši mělo přimět k zamyšlení, že jak jsem na tom já. Já, myšleno, voe, ne jako já,

ale já jako Ty... rozumíš? Ne? No to je jedno :-D

Minule jsem v jedné diskusi (diskuzi? scuzi, Io non sono ceco, :-D jsem prostě někdy italiáno) pod nějakým blogem zaznamenal pohoršené zvolání, něco v tom smyslu, že když někdo něco napíše do Blogu, tak už si myslí, že je bloger, a přitom prd ví, co je to být blogerem... Achjo! Zvolal jsem zase v duchu já. Je tady někdo (možná i víc lidí), kdo si myslí, že být blogerem, na to musí být nějaký glejt, nějaký diplom, nějaké veřejné ocenění anebo možná patřičné vzdělání. Případně, když někdo chce nést to označení "jsem bloger, blogerka", tak asi musí mít něco odblogováno. Anebo já nevím co.

Můj názor je ten, že na tom vůbec nezáleží. Když někdo něčím přispěje, tady do té krabičky BLOG, tak je prostě bloger, blogerka. Je také autorem, autorkou. Kašlu na to, jestli si někdo myslí, že je rozdíl být blogerem anebo Blogerem. Budeme si hrát na "jsem Bloger, kdo je víc?", anebo zůstaneme normální a nebudeme se nad tím pozastavovat, protože daleko důležitější je to, co v tom blogu napsáno jest? Já jsem pro to druhé.

Myslím, že když už se někdo rozhodne něco napsat, něčím přispět, mělo by se to psaní řídit nějakými pravidly. Ale samozřejmě, že nemusí. Každého věc. Přemýšlím ale, čím začít, protože všechna pravidla mi přijdou stejně důležitá. Asi začnu tím, čím autor nejdříve praští čtenáře do lebeně.

NADPIS

Někdo tomu nevěnuje přílišnou pozornost, ale když už autor chce, aby jeho blog byl pro čtenáře přitažlivý a čtený (proto se blog píše, ne? aby byl co nejvíce čtenej), tak je dobré popřemýšlet chvilku, jaké tomu dám antré. Vím, je těžké vymýšlet stále nové a nové, ještě neotřelé nadpisy, názvy. No ale potrápit fantazii přeci neuškodí. Nebudu zde uvádět příklady "nudných" nadpisů, protože pro někoho, kdo má rád anál, může být neodolatelně přitažlivým nadpis MŮJ PRVNÍ ANÁL a zcela trapáckým název JAK JSEM BYL V PRDELI. No a ty nové, úplně nej nadpisy, no to fakt nebudu dávat, to si střežím :-D

FORMA

Blog by měl mít formu. Co je tím myšleno? No bylo by dobré vyvarovat se nešvaru, že začnu prvním řádkem a píšu a píšu a skončím na dvěstě osmdesátém devátem a bez přerušení. To se fakt blbě čte. Je to taková obrovská skála, že udolat ji, to už musí být fakt materiál, aby při něm člověk zůstal od začátku až do konce. A pak si stejně člověk řekne, sakriš, výborný blog, ale nemá to odstavce, nic, chybí tomu ta formální šťáva. Pamatujte prosím na to.

No a pojďme už konečně psát. Jenže o čem, viďte? Mnohokrát jsem se setkal s povzdechem "já bych tak rád něco napsal/a, ale když já nemám o čem". To není pravda. Vždy se najde téma, vždy se najde něco, co stojí za zaznamenání, povídání. A nemusí to být jenom sex, ostatně, o něm se tady toho už tolik popsalo... Proč pro změnu nepsat o zcela "obyčejných" věcech, které nám udělaly radost, které nás obveselily, případně naopak, přinesly smutek, bolest... Podělit se o jedno anebo o druhé je přeci fajn. Někdo namítne, že ale na to musí být talent, psát o běžných věcech neotřele. Ano i ne. Dokud se to nezkusí... Nebudu psát konkrétně, ale jeden autor, či autorka je v tom super. Stačí kapka z něčeho zcela triviálního (jenom při povrchním pohledu triviálního) a buď poprskám monitor kafíčkem anebo pokropím slzami klávesnici, že přestane fungovat. Prostě jde to.

Také se někdo vzteká, když autor napíše do svého blogu, že je to povídka, že je to smyšlené, ne zcela podle pravdy. A zvedne se pár hlasů, že jdi s tím do krabičky POVÍDKY. Že blogy by měly zrcadlit ten skutečný život, né nějaké výmysly... Hm, cožpak fantazie není ze života? Musíme opravdu vždy a všechno škatulkovat? Dejme svobodu a volnost i povídkářům, je to jejich věc, kde a co zveřejní.

A už jdeme psát.

1. POKUD MOŽNO BEZ GRAMATICKÝCH CHYB

Píšu, pokud možno. Kdysi jsem šílel z "vyděl" a "mislel", ale dnes už vím, ne každému je dáno. Pokud to autor ví, že s gramatikou nekamarádí, lehká pomoc. Nejsem si v něčem anebo v ničem jist? Máme přeci Word. Napíšu celý blog v něm a nechám to projet přes Pravopis. Opravím alespoň všechny hrubajzně a je to pak mnohem, mnohem lepší. Protože mysli si co chceš, ale chyby dokáží spolehlivě odvést čtenáře od děje, od obsahu. A někdy je to opravdu veliká škoda.

2. KRATŠÍ BLOGY

Jsou čtenější. Dnes nikdo nemá času nazbyt, žijeme ve zrychlené době, kdo by četl novou bibli, že jo? Tím neříkám, že "dlouhé" blogy neumí udržet čtenáře. Umí. Viz moje - hahahaaaa :-D

3. HLAVA - PATA

Každý blog by měl být jasný svým sdělením. Měl by mít strukturu, hlavu a patu. Úvod, tělo a závěr. Přečti si to po sobě, zda je to srozumitelné, jestli budeš pochopen.

4. HUMOR TÁHNE

Psát s humorem, to je dar. Máš-li ho, sem s ním. Darem je také sebeironie, je krásné od srdce se zasmát na cizím neštěstí. Život však není jenom cha-cha-cha. Někdy je ti děsně smutno, prožíváš bolest. Poděl se o ní. Uleví se ti.

5. BUĎ PŮVODNÍ

Také jsem si párkrát dopřál Ctrl+C, Ctrl+V, když jsem natrefil na nějaký ftípek, něco "supr" a chtěl jsem se podělit o ten hurónský smích - ale není to ono, žejo? Většinou se v komentářích objeví " to je starý", "ježiši, kolikrát to tady ještě bude?", případně takové laskavé "jdi s tím do prdele!". Takže opatrně, opatrně, a když už, tak na konci dáme co? No přeci odkud to je. Protože plagiátorství (chlubení se cizím peřím) je hnus. Takže radši vlastní blbost, než někoho cizí chytrost.

6. 390 ZNAKŮ - víme o čem je řeč. Někdy člověk potřebuje skutečně jenom pár slov a vymýšlet k tomu další, aby to tady prošlo, to je na palici. Takže chybějící počet slov lze doplnit různými znaky. Jen moc prosím, ne v jednom řádku bez přerušení - z blogu, z článku se pak stává jedna neuvěřitelně široká plocha s vodorovným posuvníkem. A to je otravné.

7. OBRÁZEK

Do blogu lze vložit obrázek. To je někdy docela príma, článeček dostane takové jemnější, přesnější podbarvení. Vložit lze jenom obrázky, které na netu už jsou. Možná i přímo z PC, ale to ještě neovládám.

Napsáno? Zveřejněno? No hurá, tak čekáme, co kdo na to, co kdo napíše, okomentuje, pochválí, zkritizuje... Takže se dostáváme doslova k jádru věci.

Blog je blogem se vším všudy, až když je přečtený. Ne jenom samotným autorem. Když si blog přečte mnoho mnoho amíků, tak je to takové zadostiučinění, že ta lopotná práce nevyšla jen tak vniveč a zmar. Že moje myšlenky, slova, věty našly svůj cíl. Jsou čtenáři, kteří na blogy chodí rádi, rádi čtou. Ale nikdy nic nenapíšou. Ani pod blog, ani blog. To je v pořádku, to je OK. Když zveřejním nový článek, najednou se mi v návštěvách profilu objeví hromada lidí, o kterých jsem ani nevěděl, že existují. Mám je moc rád. Je to taková milá mlčící většina. Anebo menšina? :-D

8. BUĎ VDĚČNÝ ZA KAŽDOU NÁVŠTĚVU

Nemusíš hned každému psát děkovný dopis, ale... Já když jsem vzkazem slušně poděkoval za zájem (a vím, že návštěva byla kvůli blogu, galerie nedávám), vzešla z toho občas velice

zajímavá konverzace. A někdy přátelství. A někdy dlouholeté. No a to je takový malý zázrak. Přátelství je hodně. Někdy víc, než láska.

9. REAKCE

Reakce v komentářích (také v poště) k tvému veledílu můžou být velice různé. Připrav se na to. Nebude vše jen "bravó" a klepání po rameni. Někdy to pěkně schytáš. Někdy právem. Stačí se jen zamyslet, popřemýšlet, zda ten kritik nemá v něčem přeci jenom pravdu. A neurážet se. Komunikovat na úrovni. Ostatně, to jsem už psal v jednom z předešlých kodexů. Chovat se i zde slušně.

10. HOMO HOMINI LUPUS

A bloger blogerovi tygrem, co tě rozsápe na cimpr-campr. To je taková chamraď, tihleti místní ostřílení blogeři, taková tlupa všehoschopných zabijáků, no svoloč odporná, neberou si servítky, mají velkou hubu a ze všeho obrovskou prdel, všemu rozumí, mají nekonečnou pravdu a hlavně dají ti najevo, že ten tvůj výtvor je úplně k ničemu (na hovno), že sám jsi kretén a blb a vysmahni vodtud dokud jsou na tebe milí...

:-) néééé, samozřejmě, že si dělám prdélky, tak to není.

Všichni blogeři tady, to je jedna velká rodina. Mají rádi jeden druhého. Pomáhají si a povzbuzují se navzájem. Rozumí jeden druhému. Neškodí. Nedopustí na tebe. Setkávají se. Veřejně i "tajně". Je to opravdu veselá kopa a ti, se kterými jsem se setkal osobně, jsou krásní lidé. Přesně jako jejich blogy. Děkuji vám, že tady jste.

Na závěr jedno přání a takové možná že i pravidlo:

NIKDY NEPIŠTE DO BLOGU TO, CO SE DÁ NAZVAT SDĚLENÍM JEDNOMU ČLOVĚKU A TO SDĚLENÍ LZE ODESLAT JAKO SOUKROMOU ZPRÁVU - JEDNO, ZDA POZITIVNÍ ČI NEGATIVNÍ.

Moje osobní vyznání:

Píšu blogy již od roku 2006. Odpusťte mi proto, že tady "poučuji" a píšu jakási "pravidla", jakési kodexy. Ve srandě píšu, že jsem k tomu povolán, hahaháááá, ale probůh, není to pravda. Nejsem. Opakuji, chci, abyste se bavili. A někdy nad tím vším popřemýšleli. Byl jsem zde pod různými nicky, škoda, že již nejdou obnovit. Život je změna a když se něco zvrtlo, změnilo, "musel" jsem odejít, ztratit se, abych se po nějaké době zase našel a vrátil. Píšu blogy proto, že to stojí za to. Na moje článečky, články, jsem za ta léta dostal mnoho, opravdu mnoho vzkazů, reakcí, velice osobních, důvěrných, děkovných a dojímavých. Děkuji i já vám, že jste se mnou strávili svůj drahý čas, děkuji za všechna vaše slova.

Není dobrých a špatných blogerů.

Někteří jsou jenom čtenější.

Zaslouží si to.

Tak pište, kujóni.

Ahoj.

:-)